Pankáči The Hotelier velebí prázdnotu a míří do lesů

24. červen 2016
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03656386.jpeg

Massachusettští rodáci The Hotelier připravili po dvou letech nenápadně chytlavou dvojdesku s názvem Goodness. Sebevědomí však přerostlo výsledek a deska místy nudí. Nejzábavnější není nakonec ani tak poslech, jako spíš cenzurovaný obal s portrétem skupiny postarších nudistů uprostřed americké přírody.

Příběh kapely The Hotelier z amerického státu Massachusetts připomíná klišovitý narativ středoškolských filmů. Máte za sebou už nějaké to hraní, jste obklopení malým rybníčkem lokální scény, kdy každá další kapela ze střední hraje metalcore, tíhnete ale k indie punku a v úplných začátcích si několikrát v kapele proházíte nástroje. To všechno stálo u zrodu této nenápadné punkové kapely. Zakladatel kapely Sam Frederick, původně kytarista, se rozhodl přejít za bicí poté, co si přiznal, že jeho noví kumpáni zvládají hru na kytaru lépe než on. Následovalo rozhodující vystoupení na přehlídce studentských kapel, kdy tehdy ještě pod názvem The Hotel Year trojice odstartovala nekonečnou šňůru vystoupení po všemožných sklepeních a skateparcích. Nedlouho potom už vyšel debut The Hotelier s názvem It Never Goes Out, zhulenecký punkový manifest podzimu teenagerského věku. O znovuvydání se posléze postaral jejich domovský label Tiny Engines soustředící se především na pop-punk.

Čtěte také

Koketování s anarchismem, především díky četbě ikonické knihy Grace Llewellyn o svobodném sebevzdělávání The Teenage Liberation Handbook, zapříčinilo, že se baskytarista a zpěvák Christian Holden rozhodl místo vysoké školy raději věnovat kapele. Věčné hledání tak pomohlo na svět Home, Like NoPlace Is There. The Hotelier se se svým hledáním místa ve světě mladých dospělých a řešením raných krizí identity vyhoupli mezi respektovaná jména žánru, jakými jsou například něžní punkeři American Football. Home, Like NoPlace Is There se stala jednou z vlajkových lodí takzvaného „emo revivalu“, který právě v roce 2014 vyhlásil server Alternative Press. Na novince se The Hotelier podařilo poměrně zdařile na nahrávku navázat.

Goodness vykopává tajemnou skladbou, která má v názvu souřadnice odkazující na místo kdesi uprostřed národního parku White Mountain. Začít desku padesátivteřinovou recitací o životě na konkrétním místě a prostoru odkazuje na ustálený postup ema nultých let, známý například od amerických Daniel Striped Tiger nebo od některých jmen francouzské vlny. I přes nadějný start však následující skladby více či méně splývají jedna s druhou a jamovací mezihry vysloveně nudí či ruší. Po prvním poslechu si z celého díla člověk moc nezapamatuje, snad jen pilotní singl Soft Animal. V porovnání s předchozími deskami je Goodness v příbězích surrealističtější a mystičtější. Deska je naplněná zvláštní prázdnotou, neustálé akce se tentokrát nedočkáme. Sám Holden v rozhovoru pro americký Fader uvedl, že se snažil více operovat s tichem, klidnými pasážemi, napínat posluchače. Temných reflexí současného světa se tentokrát nedočkáme.

03656397.jpeg

Goodness je tak především milou deskou na dlouhá letní odpoledne a nekonečné cesty autem. I přes žánrová klišé a jistou krotkost, která sice občas nebývá na škodu, citelné obroušení hran a právě vyzdvihovaná prázdnota mohou méně trpělivé posluchače odradit. A tak nelze zaručit, že po druhém poslechu nehodíte do přehrávače v autě radši něco jiného.

Spustit audio