Patrick Wolf: "Manuální práce mě podněcuje v kreativitě"
Ve vysílání Radia Wave jste už mohli slyšet telefonický rozhovor s Patrickem Wolfem, který jsme pořídili ještě před jeho pražským koncertem. Na místě se nám ale tohoto londýnského hudebníka podařilo vyzpovídat také, a vy si teď můžete poslechnout jeho odpovědi, které se týkaly samotného vystoupení a jeho vztahu k Česku.
Viděl jsem tě letos hrát už v Německu na festivalu MELT! A koncert byl úplně jiný. Měl jsi jiné kostýmy a i jiný set-list. Je každý tvůj koncert originální?
Snažím se, aby byl každý koncert odlišný. Ale víš, občas, když jsem na turné, tak si vytvořím určité návyky. Mám pět nebo šest vystoupení týdně, a pak je hodně těžký zůstat originální každý večer a cítit se přitom jistý v set-listu. Ale když jsem si teď dal po pěti dnech pauzu a pracoval jsem doma na videu, tak se mi zase vyčistila hlava. Pak můžu udělat nový set a je to pro mě jednoduchý. Ale když děláš šest koncertů týdně, tak je lehký sklouznout do stereotypu.
Při komunikaci s publikem mezi písněmi jsi opakovaně zmiňoval svůj pozitivní vztah k Česku. Vysvětlil jsi ho tím, že na začátku tvé sólové dráhy stála jedna česká hudebnice z Prahy.
Ano, Eva Holečková. Asi v devatenácti letech jsem úplně sám složil svojí první desku a hledal jsem lidi do kapely. Abych si vydělal nějaké peníze, pracoval jsem v jedné kavárně jako klavírista. Vedli to tam punkáči, squatteři a queer aktivisti a Eva tam pracovala v kuchyni. Přišla do Londýna z Prahy a pracovala v té kavárně jako kuchařka. A jednou, když jsme měli po práci a já přestal hrát na klavír, vytáhla kazeťák. Pustila mi úžasnou českou tradiční folklórní hudbu. A když jsem pak plánoval turné a hledal lidi do kapely, tak jsem ji vzal k sobě. Hrála se mnou na laptop a harmonium, krásně zpívala a uměla skládat písně. Vyprávěla mi mnoho českých pohádek a mě to okouzlovalo. Bylo to pro mě velmi zajímavé a vždycky jsem se sem chtěl podívat, abych viděl zemi odkud Eva je. V Anglii jsou většinou pohádky a folklór na okraji zájmu, ale tady to tak zřejmě není, možná se pletu, ale vypadá to, že folklór je tu velkou součástí každodenního života.
Ve své hudbě používáš hodně literárních témat, znáš třeba Franze Kafku, nebo jiné literární osobnosti, které žily v Praze?
Kafku trochu. Ale když jsem na turné, tak se snažím utéct od literatury, od umění a vůbec od mnoha uměleckých inspirací. Chci rozvíjet svůj vlastní svět a nechci být ovlivňován žádnými vnějšími podněty. Už jsem vlastně úplně skončil s objevováním sebe sama pomocí literatury, už na mě nemá takový vliv. Čtu ale třeba pokleslé biografie o popových hvězdách, jako třeba Spice Girls, protože to jde jedním okem dovnitř a pak hned uchem ven a vůbec nic nezůstane v mém těle. A to mám rád, protože pak se můžu soustředit jen na svůj vlastní svět. Když jsem četl Kafku a mé oblíbené spisovatelky Virginii Woolf nebo Angelu Carter, tak jsem se hned cítil extrémně tvořivý. Teď jsem udělal takový pokus, že si při volných chvílích na turné krátím čas manuálními pracemi, a to mě také podněcuje v kreativitě, kterou pak předvádím.
V tvé hudbě se objevuje hodně příběhů, neplánuješ v budoucnu vydat také nějakou knihu?
To bych hrozně rád, je to teď má velká výzva. Mé texty jsou vlastně krátké příběhy, které pochází z delších povídek. Když sednu k laptopu a začnu psát text, tak má třeba sedm nebo osm stránek na jedno téma. A když dokončím celou píseň, tak pak už jen mažu a mažu, až mi zbude třeba jen sedm řádků. Ale jednou, až budu mít nějaký zajímavý příběh, tak bych ho rád rozvedl. Vlastně můj táta taky psal - pohádky pro děti. Až jednou budu mít víc času na přemýšlení a psaní, tak bych také rád něco udělal. Ale teď jsem rád, když mám čas se vyspat.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.