Patrick Wolf: "Manuální práce mě podněcuje v kreativitě"

Viděl jsem tě letos hrát už v Německu na festivalu MELT! A koncert byl úplně jiný. Měl jsi jiné kostýmy a i jiný set-list. Je každý tvůj koncert originální?
Snažím se, aby byl každý koncert odlišný. Ale víš, občas, když jsem na turné, tak si vytvořím určité návyky. Mám pět nebo šest vystoupení týdně, a pak je hodně těžký zůstat originální každý večer a cítit se přitom jistý v set-listu. Ale když jsem si teď dal po pěti dnech pauzu a pracoval jsem doma na videu, tak se mi zase vyčistila hlava. Pak můžu udělat nový set a je to pro mě jednoduchý. Ale když děláš šest koncertů týdně, tak je lehký sklouznout do stereotypu.

Při komunikaci s publikem mezi písněmi jsi opakovaně zmiňoval svůj pozitivní vztah k Česku. Vysvětlil jsi ho tím, že na začátku tvé sólové dráhy stála jedna česká hudebnice z Prahy.
Ano, Eva Holečková. Asi v devatenácti letech jsem úplně sám složil svojí první desku a hledal jsem lidi do kapely. Abych si vydělal nějaké peníze, pracoval jsem v jedné kavárně jako klavírista. Vedli to tam punkáči, squatteři a queer aktivisti a Eva tam pracovala v kuchyni. Přišla do Londýna z Prahy a pracovala v té kavárně jako kuchařka. A jednou, když jsme měli po práci a já přestal hrát na klavír, vytáhla kazeťák. Pustila mi úžasnou českou tradiční folklórní hudbu. A když jsem pak plánoval turné a hledal lidi do kapely, tak jsem ji vzal k sobě. Hrála se mnou na laptop a harmonium, krásně zpívala a uměla skládat písně. Vyprávěla mi mnoho českých pohádek a mě to okouzlovalo. Bylo to pro mě velmi zajímavé a vždycky jsem se sem chtěl podívat, abych viděl zemi odkud Eva je. V Anglii jsou většinou pohádky a folklór na okraji zájmu, ale tady to tak zřejmě není, možná se pletu, ale vypadá to, že folklór je tu velkou součástí každodenního života.

Patrick Wolf|foto: Stanislav Soukup

Ve své hudbě používáš hodně literárních témat, znáš třeba Franze Kafku, nebo jiné literární osobnosti, které žily v Praze?
Kafku trochu. Ale když jsem na turné, tak se snažím utéct od literatury, od umění a vůbec od mnoha uměleckých inspirací. Chci rozvíjet svůj vlastní svět a nechci být ovlivňován žádnými vnějšími podněty. Už jsem vlastně úplně skončil s objevováním sebe sama pomocí literatury, už na mě nemá takový vliv. Čtu ale třeba pokleslé biografie o popových hvězdách, jako třeba Spice Girls, protože to jde jedním okem dovnitř a pak hned uchem ven a vůbec nic nezůstane v mém těle. A to mám rád, protože pak se můžu soustředit jen na svůj vlastní svět. Když jsem četl Kafku a mé oblíbené spisovatelky Virginii Woolf nebo Angelu Carter, tak jsem se hned cítil extrémně tvořivý. Teď jsem udělal takový pokus, že si při volných chvílích na turné krátím čas manuálními pracemi, a to mě také podněcuje v kreativitě, kterou pak předvádím.

V tvé hudbě se objevuje hodně příběhů, neplánuješ v budoucnu vydat také nějakou knihu?
To bych hrozně rád, je to teď má velká výzva. Mé texty jsou vlastně krátké příběhy, které pochází z delších povídek. Když sednu k laptopu a začnu psát text, tak má třeba sedm nebo osm stránek na jedno téma. A když dokončím celou píseň, tak pak už jen mažu a mažu, až mi zbude třeba jen sedm řádků. Ale jednou, až budu mít nějaký zajímavý příběh, tak bych ho rád rozvedl. Vlastně můj táta taky psal - pohádky pro děti. Až jednou budu mít víc času na přemýšlení a psaní, tak bych také rád něco udělal. Ale teď jsem rád, když mám čas se vyspat.

Patrick Wolf|foto: Stanislav Soukup