Patrola: Služba v první linii

Dvojice hrdinů křižuje v autě zaneřáděné ulice zjizvené válkou gangů, vede banální řeči, zažívá denní rutinu služby, ze které se plíživě rodí velký konflikt. Až příliš iniciativní duo se totiž zaplete do aktivit mocného mexického gangu a jejich všední život s odznakem a pistolí se mění v boj o holý život. To vše ve filmu, v němž se prolíná módní trend reality show a sebe-natáčení s intimním (melo)dramatem.

Patrola navazuje na stále úspěšnou vlnu POV filmů, kterou v roce 1999 zažehla lesní vycházka za čarodějnicí Blair. Na rozdíl od celé řady hororových snímků, které tenhle lákavý autentizující postup používají, je však Ayerův film mnohem méně důsledný v dodržování konceptu. Vedle celé řady záběrů pořizovaných samotnými aktéry tu vystupuje i „klasická“ vypravěčská kamera, která dodává dění neklidně dokumentární punc. Kombinace několika perspektiv (nenahrávají se jen policisté a jejich blízcí, ale i jejich protivníci atd.) funguje výtečně zejména v akčních sekvencích. Změny úhlu pohledu i způsobu snímání tu vytvářejí nezvykle intenzivní napětí a dynamickou koláž kdesi na pomezí počítačové střílečky a policejní reality show.

To, co v ohni pouliční války funguje bezvadně, poněkud pokulhává v intimních pasážích, kde se přechody z ryzí subjektivity k obyčejnému filmovému záznamu mnohdy jeví jako rušivé a nepřesvědčivé. Patrola se obecně potýká s tím, že dokud její aktéři zůstávají v uniformě a vystupují jako dvojice ujetých „adrenalinových závisláků“, jde o precizně zrežírovanou a syrovou podívanou. Jakmile se ale příliš snaží o polidštění policistů peripetiemi z jejich intimních životů, zápasí náhle s křečovitým sentimentem. Ten chlapský dokáže film hned několikrát skvěle sestřelit, ten rodinný je nedotknutelný a nadbytečný. Jako by vás někdo nutil sledovat výlevy z home videa divných cizích strýčků a tetiček.

Z filmu Patrola|foto: H.C.E.

Jednoznačným kladem filmu jsou banální slovní přestřelky mezi oběma hrdiny, které působí ve své ležérnosti a lehkosti jako svižné improvizace. Zároveň nelze Ayerovým strážníkům upřít příjemnou vrstevnatost. Zejména Jake Gyllenhaal do svého exmariňáka Briana dokáže vedle pubertálního uličnictví vpašovat i citelnou narušenost. Těžko rozhodnout, zda se máme s postavami ztotožnit nebo se podivovat nad jejich patologickou úchylkou z povolání (vazba „kluci, zbraně a nebezpečí“ tu skutečně někdy působí až chorobně).

Patrola dává dostatek podnětů k oběma postojům. Nejde tak jen o patetické velebení neohrožených strážců zákona, ale i o vyhrocený exkurz do první linie. Těch několik letmých pohledů z vyšších instancí, které počínání řadových policistů sledují jako součást tajemných mocenských her, dodává celému snímku spíše tragický nádech. Osudy dvou iniciativních strážníků jsou z globálního pohledu pomíjivou epizodou ve velké drogové válce.

Z filmu Patrola|foto: H.C.E.

David Ayer se ale divákovi snaží připomenout, že právě ona malá perspektiva je plná emocí, utrpení a pouliční špíny, kterou se denně někdo musí probírat. Když zůstává nad věcí, je Patrola neobyčejně drásavý a napínavý film. Jakmile však podlehne touze opít diváka levným sentimentem a scenáristickými oslími můstky, stává se z ní spíše vlezlá sociální pornografie. Naštěstí pro tvůrce, policejní sbor města Los Angeles i diváka se však tomuto nutkání dokáže po většinu času úspěšně bránit.

Hodnocení: 70%

Patrola (End of Watch)
David Ayer, USA, 2012, 108 minut.