Paul White: Mravenci v kalhotách a svobodná hudba
„Hudba je jen zvuk a zvuky se dají spojovat různě,“ říká londýnský producent Paul White, který se definicemi žánrů nenechává příliš limitovat.
Ve své tvorbě propojuje hip hop, místy vám možná připomene zvuk detroitské školy, ale také britskou chuť experimentovat se zvukem. V roce 2011 na sebe upozornil albem Rapping With Paul White, na kterém hostují Danny Brown, Homeboy Sandman nebo Guilty Simpson. Album má dokonce dvojí remixy, jedny od samotného Paula a další od producenta Henryho Keena aka The Room Below.
I když hlavním nástrojem Paula Whitea zůstává sampler, na poslední desce Watch The Ants využívá mnoho dalších nástrojů, včetně živých. Ano, sám hraje na kytaru, bubny i klávesy a zavede vás až k rockovým psychedeliím. Rapovat uslyšíte grimeového Trima nebo opět Homeboye Sandmana a Dannyho Browna. Zdá se, že hudba Paula Whitea inspiruje rappery k zajímavějším výkonům. Důkazem, že Paul White přináší něco nového, je i fakt, že se jeho beaty nechávají stále zásobovat právě poslední dva jmenovaní solitéři.
Hudba Paula Whitea má v sobě mnoho odkazů na přírodu a prozrazuje osobnost s velkou fantazií a respektem k hudbě jako k něčemu, co ho přesahuje. Proto jsem se rozhodla oslovit label One-Handed Music, u kterého od počátku vydává, a požádat o rozhovor. Vyšlo to, a tak si můžete přečíst, o čem Paul sní, jak vypadá jeho studio, jak probíhala spolupráce s rappery nebo jaký má vztah k přírodě a výtvarnu.
Album Watch the Ants vychází oficiálně 28. července.
Nová deska je hotová, jaký jsi měl den, jak vypadá takový den producenta?
Den byl skvělý, je tu krásně slunečno. Zrovna jsem se přestěhoval do nového bytu, takže jsem si rozložil studio venku na zahradě a dělal hudbu na slunci.
Jak vypadá tvoje studio, co tam všechno je a co jsi použil na poslední desce?
Je to takové malé hudební hračkářství, je to prostě zábava a hračky... Plná místnost desek, kláves, 6 automatických bubeníků, velký analogový mixpult, kytary, bubny. Je to takový ráj, všechno, co potřebuju, abych se bavil. Musím se tam cítit dobře. Většina předchozí tvorby byla udělaná na MPC, ale nová deska je dělána na většině věcí, které ve studiu mám, něco na MPC, něco na jiných sekvencerech a živých nástrojích.
Mluvíš o tolika nástrojích, studoval jsi hudbu?
Jako dítě jsem studoval piano a kytaru, pak přestal, trochu jsem toho litoval, ale ono se to vrátilo.
Předtím jsem dělal hlavně samplovaný věci a teď dělám i další EP, vyjde po Watch The Ants, a tam je to hlavně o živých nástrojích.
Pamatuješ si z dětství nějaký silný zážitky spojený s hudbou?
To bude možná těžké vyjádřit slovy, ale jako dítě jsem měl hodně silné pocity, když jsem poslouchal hudbu Michaela Jacksona ve walkmanu. Vždy jsem měl pocit, že to musí cítit i ostatní lidé... Zjistil jsem, že hudba ke mně prostě mluví, něco mě k ní přitahovalo. Vždy když jsem jezdil na skatu nebo bruslích s walkmanem, tak jsem si představoval, že jsem Michael Jackson.
Sníš ve zvucích? Stane se ti, že se probudíš s nějakým nápadem na track?
Mám to v tom stavu těsně před usnutím. Téměř usnu a pak se proberu a mám v hlavě track, ale nikdy jsem nebyl schopný to nahrát, jsou to třeba orchestrální věci, ale třeba se mi to jednou podaří.
Proč jsi nové album pojmenoval Watch The Ants, jaká je za tím myšlenka?
Tracky pojmenovávám rychle a Watch the Ants je pojmenované podle textu: „So whats it all about hiding seeking answers to all“ – ale pak je to vše o mravencích v kalhotách – to mě pobavilo. A může to znamenat... A snad to pro různé lidi má různé významy.
Píšeš sám také nějaké texty, nebo pouze pojmenováváš tracky a tím tvá práce se slovy končí?
Píšu poezii, vždy jsem psal. Na tom novém EP, které vyjde po Watch The Ants, i zpívám, možná budou lidi překvapený. Stále se učím, proč se limitovat. Lidi si často říkají, že nemohou zpívat, ale každý máme city a můžeme je vyjádřit různým způsobem.
Mnoho tvých tracků má v názvu něco z přírody. Jaký k ní máš vztah?
Miluju přírodu, potřebuju inspiraci z oblohy, tam, kde jsem bydlel dřív, jsem neviděl otevřené nebe a ten pocit volnosti potřebuju. Teď jsem zrovna byl jen tak na procházce, je to příjemný, jen tak si sednout do trávy, ale zase mě to strašně baví ve studiu, takže občas je to dilema.
Dáváš si při tvorbě nějaké cíle nebo pravidla?
Jediný pravidlo je nemít pravidla, jen si sednout a dělat to, jak se zrovna cítím. Musím to cítit a musí mě to odnést někam daleko, prostě si jen představovat a tvořit, zapomenout na žánry, hudba je jen zvuk a zvuky se dají skládat tolika způsoby. Chci prostě dělat něco, co je pro mě nové, a cítit to. Udělat třeba track a pak ho dlouho poslouchat a cítit to, pokud to necítím, zahodím to.
Jak probíhala spolupráce s hostujícími rappery?
S kluky z Ameriky to bylo přes e-mail. Je to jako se mnou, studio vs. příroda, mám dvě stránky, jedna ráda vyrazí mezi lidi a druhá zůstává doma a tvoří. Myslím, že oni to mají taky tak. S Homeboyem Sandmanem nebo Seanem Pricem jsme se setkali a nahrávali osobně. S Danny Brownem jsme se taky párkrát potkali. Ale mám takový pocit, jako bychom se znali, i když je to přes e-mail, prostě si v něčem vzájemně rozumíme.
Záznam rozhovoru s Paulem Whitem, který prý právě dočetl knihu Shambhala: Posvátná cesta bojovníka a doporučuje desku Tibet od Dona Cherry, si poslechněte v Jukeboxu pod Krutonem z 22. 7. 2013. Listen to Paul White talking about his new EP, dreams, love for the nature and collaboration with Homeboy Sandman or Danny Brown.
Byla ta spolupráce přínosná i pro tvůj rozvoj?
Hodně. Bylo to skvělý pro můj hudební i osobní rozvoj. Motivuje mě to k další tvorbě.
Zjišťovat, jak si sednu s dalšími zpěváky. Nejvíc mě uchvátilo, že třeba Danny Brown nebo Homeboy Sandman rapovali o něčem, co jsem cítil při tvorbě toho tracku. Většinou mě vše dovede k té stejné věci, že mám věřit instinktu, moc to neanalyzovat.
Nová deska na mě působí jako ucelené album, ale je označená jako EP, jak to?
Pro mě je to vlastně jako album, ale je to označený jako EP, protože další deska může být úplně jiná. Tohle navazuje na ty věci, co jsem už dělal, ale zároveň to předznamenává něco nového. Taky si nejsem úplně jistý, prostě rád dělám hudbu a chci to vždy prezentovat jako celý balíček. Chci lidem představit sám sebe a všechny ty věci, kterými se zaobírám, a nechci v tom polevit, takže nakonec je to deset tracků, ale label se rozhodl, že to označí jako EP, a já to respektuji.
Jak jsi se dal dohromady s labelem One-Handed Music?
One-Handed jsou skvělí. Řídí to Alex Chase, podporoval mě od začátku. Potkali jsme se před několika lety a on byl také první, kdo slyšel mou hudbu a líbila se mu. V té době také budoval label a tak jsme vlastně vyrostli spolu. S One-Handed máme skvělý vztah, mohu vlastně vydávat cokoliv chci, instrumentální věci, jakkoliv je to bláznivé, vydají to. Zůstanu s nimi a Alexovi dávám vždy k poslechu svou hudbu jako prvnímu. Kontaktovali nás i jiní lidé, takže možná nějaké malé projekty vydám i jinde, ale vždy budu hlavně s One-Handed.
Líbí se mi, že zatímco Jay-Z a Kanye si hlídají trůny (Watch the Throne), ty si hlídáš mravence. Sleduješ populární osobnosti hip hopu a dění v hudebním byznysu, nebo se soustředíš jen na svou tvorbu?
Chci prostě dělat hudbu, která se nezakládá na ničem jiném než na hudbě. Samozřejmě chci přežít, jako každý jiný, a chci, aby se hudba k lidem dostala. Ale primárně chci psát. Chci, aby to tvořivé myšlení bylo svobodné, nechci, aby bylo něčím svazované.
Živíš se hudbou, děláš ji na plný úvazek, co bys poradil mladým producentům?
Dělejte to pro hudbu. Já o hudbě přemýšlím jako o živoucí bytosti, o něčem, co se má respektovat. Nedělejte to pro osobní zisk nebo proto, abyste byli cool, nesnažte se zapadnout. Trendy se stále mění. Teď všichni používají zvuky 808 bubnů, nepoužívejte je, pokud nechcete. Buďte osobití. Nekopírujte. Buďte tvořiví nehledě na to, jak divný nebo divoký vám to bude připadat. Prostě to dělejte, protože to máte rádi, ne protože chcete být slavní.
Všechny tvé desky mají krásné kreslené obaly, máš také animované klipy, je pro tebe vizuální stránka důležitá, představuješ si obrazy, když tvoříš?
Pro mě byla hudba vždy i vizuální záležitost. Jako dítě jsem si dokonce říkal Visual. Dělal jsem hudbu a výtvarné umění dohromady. Při hudbě si vždy představuji obrazy nebo celé scény. Ten obal nové desky je od skvělé Emily Ewans, se kterou jsem mluvil o těch pocitech a významech, protože je to pro mě důležité. Moc se mi to líbí. Proto mám taky rád vinyly, jsou to umělecká díla, nejen nosiče. Teď pracuji taky na ručně malovaných obalech nového mini alba nevydaných beatů, kreslím to sám ručně. Když si koupíte deluxe verzi toho nového EP, tak to bude k tomu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
