Pavel Mrkus: Ústecká Fakulta umění a designu nabízí pořád něco nového

21. říjen 2014

Pavel Mrkus před několika lety založil na ústecké Fakultě umění a designu společně s Danielem Hanzlíkem celkem ojedinělý ateliér, který nazval Time-Based Media. Studenti se zde zabývají hlavně videem, interaktivními aplikacemi a zvukovými instalacemi. V rozhovoru pro Radio Wave prozradil mimo jiné to, jaký je rozdíl mezi studenty umění v Ústí nad Labem a studenty v USA nebo Japonsku. Dozvíte se také, proč chce na severu Čech studovat stále více lidí z různých krajů České republiky.

Studoval jste v Anglii a jako pedagog jste působil třeba v Japonsku nebo ve Spojených státech. Dají se srovnat tamní akademické půdy s tou ústeckou?
Pedagogicky jsem působil v Toyamě a na Rhode Island School of Design (RISD). Všechno to jsou hodně odlišné typy institucí, je tudíž dost těžké srovnávat je s ústeckou Fakultou umění a designu. RISD má dlouhou tradici už od 19. století, ale je to soukromá škola, takže jsou tam trochu jiné přístupy ke studiu. Tím, že si studenti výuku platí, tak je tam všechno v hodně vysokém tempu. Za svoje peníze požadují od pedagogů hodně vysoké výkony. Od uměleckých pedagogů, jakým jsem byl i já, chtějí pořád nějakou prezentaci, přednášku a neustále něco vysvětlovat. Tady v Ústí sice debatujeme, ale nepředkládáme studentům žádné teze a vzory. My vyžadujeme spíš aktivitu od studentů, aby oni přicházeli s jejich vizemi. Nicméně nemůžu říct, že by ten či onen směr byl dobrý nebo špatný.

Jací lidé studují v Ústí nad Labem?
Schází se zde hodně lidí, kteří nepochází z tohoto kraje. Máme hodně studentů z Prahy a dalších krajů. Není to jenom o studentech, ale také o tom, jak se s nimi může pracovat v rámci školského systému, který tu je nastaven. Náš ateliér je veden způsobem, jakým jsou běžně vedeny ateliéry na jiných uměleckých vysokých školách. To znamená individuální přístup k lidem, o jejich pracích se bavíme dlouho a do hloubky. Máme tak se studenty nastavený hodně úzký a osobní vztah.

Působíte na ústecké katedře elektronického obrazu. Co si pod tím můžeme představit a jaké postavení má katedra v rámci Fakulty umění a designu?
Je to nejmladší katedra, která postupně vznikla vývojem z katedry fotografie. Postupně se ukázalo, že fotografie jako technický obraz sám o sobě potřebuje určité prostředí. Do fotografie tak vstoupily nové digitální technologie. Možnosti videa a zvuku se natolik rozšířily, že už to vydalo na celou samostatnou katedru. Dnes už má stejné postavení jako všechny ostatní katedry. Dokonce naše katedra má v tuto chvíli nejvíc ateliérů. Zároveň jsme jediná katedra v rámci fakulty, která se věnuje čistě volnému umění.

Poslechněte si celý rozhovor.

autor: Martin Melichar
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.