Pavla Dundálková se láduje v Galerii K4

V Galerii K4, která před čtyřmi lety vznikla ve středověkém sklepení Filozofické fakulty v Celetné, se v prvním letošním týdnu hodovalo. Pavla Dundálková tu totiž uvedla svou performanci Stolování. Mladá umělkyně na AVU sice studuje sochařství, zdaleka se ale nevěnuje jen svému oboru. Absolvovala stáž v ateliéru nových médií a zkušenosti, které tam získala, kombinuje se svým původním zaměřením. „Mě baví vyjadřovat se různými možnostmi. Se sochařstvím se to nevylučuje. Ostatně je teď častá otázka, co všechno se vlastně pod pojmem sochařství skrývá. A práci s objektem používám pořád, i v téhle věci.“

Objektem je tentokrát sama Dundálková, která si jako materiál zvolila tělo. Své a svojí kamarádky. „Na počátku jsem se snažila vytvořit nějaký objekt, který by navodil surrealistickou situaci. Objekt, který by nějak protahoval a křivil tělo. Pak mě přímo pro galerii napadlo to, co jsem tu nakonec vystavila. Je to večeře dvou lidí, kteří se skrze stůl stávají jedním. Jde hodně o spolupráci, spojení těch dvou lidí do jednoho.“ Díky dokonalé choreografii dvou těl tak vznikl dojem, jako by u stolu seděla jen jedna dívka. Zato s neuvěřitelnými schopnostmi. Když si totiž natáhne nohy, vyjedou až na druhé straně velké prostřené tabule. Když si potřebuje přisunout sklenici, jednoduše zaboří ruku do stolu a vynoří ji na opačném konci. Prostě dokonalá iluze.

Jednorázovou performancí ale celý projekt nekončí. V galerii bude během ledna k vidění videozáznam, který sestříhá sama autorka. „Záznam taky vzniká mým řízením, jak si přeju, aby to bylo zobrazeno, protože mě samotnou zajímá, jak to vlastně vypadá,“ říká Dundálková. Vznikne tak svébytné dílo, které může nakonec působit úplně jinak než živé předvedení. To je ale myšlenkou celé výstavy. Posun, který s jiným médiem přijde, si dobře uvědomuje i umělkyně: „Myslím si, že to možná dostane štych větší vážnosti. Při performanci se mohlo stát, že to chvílemi bylo legrační, což v tom videu asi tak úplně nebude. Spíš se to dostane na úroveň cvičení s tělem. A možná i to ohýbání bude na záznamu líp vidět.“

Pozvánka na stolování|foto: Galerie K4

Součástí právě probíhající výstavy ale není jen autorský záznam akce. Spolu s ním vznikl taky text kurátorky Barbory Ševčíkové, která kvality autorčiny práce vidí hlavně v novém pojetí všední reality. „Je to úplně obyčejná situace. Nejde o nějaký sen, o vymyšlenou nereálnou věc. I když to teda vypadá surrealisticky, vlastně je to úplně každodenní činnost.“ Zajímavé ale je, že kurátorka hotové dílo viděla až na vernisáži, stejně jako diváci. Výstavě totiž předcházely jen debaty o tématu, výslednou performanci si Dundálková nechala až na veřejnou prezentaci. Ševčíková tím pádem svůj text píše jako o něco informovanější divák, což je poměrně nezvyklá koncepce.

A stejně tak nezvyklý je vlastně celý projekt. Jednorázová událost, která se nakonec volně přelila do společného pojídání jednohubek, znovu ožije na videozáznamu. Znovu a jinak. Během Stolování tak vlastně vznikla dvě svébytná umělecká díla a jedna kurátorská reflexe navíc.