Pětasedmdesátiny Buddy Hollyho

Jeho obličej jako by vypadl z hypotetické reklamy na vzorného mladíka z amerického předměstí padesátých let. Přátelský úsměv, slušňácký sestřih, velké brýle s černými kostěnými obroučkami. Takhle vypadal kolem svých dvaceti legendární rock´n´roller Buddy Holly. Narodil se jako Charles Hardin Holley 7. září 1936 v texaském Lubbocku. „Buddy" mu rodiče říkali odmalička, „e" z jeho příjmení vypadlo omylem při podpisu první smlouvy s vydavatelstvím Decca.

Nadaný mládenec sice vyšel z bluegrassových kořenů, poté co jako místní hvězdička předskakoval Presleymu a Billu Haleymu, se ale tělem i duší oddal rockabilly a ranému rock´n´rollu. Přestože na Hollyho jako na zásadní inspiraci vzpomínají mnohé legendy od The Beatles po Dylana, on sám, jak tvrdil, „dluží všechno Elvisovi". Tak či tak, Buddy padnul rychle do oka hledačům talentů a ve druhé polovině padesátých let začal se svou doprovodnou skupinou The Crickets vydávat první hitové singly.

Přestože kromě řádky singlů stihl Buddy Holly vydat pouze tři dlouhohrající desky, stal se nepřehlédnutelnou ikonou formující populární hudbu své doby. Mimo jiné byl průkopníkem dnešní klasické rockové sestavy o dvou kytarách, base a bicích; ve studiu jako jeden z prvních experimentoval s moderními metodami nahrávání; v polovině dvacátého století nebylo ostatně zrovna typické ani to, aby byl interpret sám autorem a producentem svých písní.

Na začátku roku 1959 se Holly neochotně uvolil zúčastnit turné po americkém Středozápadě, během nějž měl s dalšími vystoupit ve čtyřiadvaceti městech za tři týdny. Buddy byl tak frustrován neustále se porouchávajícím autobusem bez topení (jeho bubeník musel být hospitalizován kvůli omrzlinám nohou), že po koncertu v Clear Lake v Iowě odmítl pokračovat k další štaci do Minnesoty po silnici a najal si čtyřmístné letadlo. Kromě dvaadvacetiletého Buddyho do něj nastoupili ještě jeho parťáci z turné, osmadvacetiletý The Big Bopper a teprve sedmnáctiletý talent Ritchie Valens. Holly v žertu popřál zbytku muzikantů, aby jejich autobus cestou definitivně zamrzl, a jeho basák mu oplatil přáním, aby jeho letadlo spadlo. A přesně to se v brzkých ranních hodinách 3. února 1959, pár minut po startu, skutečně stalo.

Při havárii zemřeli všichni čtyři muži na palubě. Podle vyšetřování byla na vině sněhová bouře a chyba pilota, který patrně ani neměl oprávnění na tento typ letadla. Poblíž místa nehody můžete dnes najít památník v podobě obřích brýlí s černými obroučkami, samotná tragédie pak byla zvěčněna v textu písně Dona McLeana American Pie jako „den, kdy zemřela hudba".

Pomník na místě pádu letadla Buddy Hollyho |foto: Creative Commons Attribution 3.0 Unported

Předčasně přerušený odkaz Buddy Hollyho si (samozřejmě vedle jeho vlastní tvorby) můžete připomenout i tributovým albem Rave On, které vyšlo letos v červnu. Poctu písničkáři v různé kvalitě skládají jak hvězdy, pomalu se blížící jeho nedožitému věku (jako Patti Smith, Lou Reed nebo Graham Nash), tak ty spíš bližší jeho dvaadvaceti letům (The Black Keys, Julian Casablancas či Florence + the Machine).