Pí a jeho život: Ind, tygr a moře
O filmu Pí a jeho život se v nadšených recenzích dočteme leccos. Třeba že z něj „vyzařuje mystika“.
Protože autor těchto řádků neumí mystiku definovat jako fyzikální veličinu, spokojí se s podobně vágním konstatováním, že ze snímku renomovaného tchajwanského kouzelníka Anga Lee vyzařují syté digitální barvy, krystalická průzračnost, vypravěčská elegance a pompézní touha dotknout se velkých věcí – skrze líčení pohnutého osudu jednoho trosečníka vyprávět podobenství o věčné potřebě boha a o dvojí pravdě, pravdě zjevné a pravdě skryté. Chápu, že pro někoho se mystika rodí právě z velkých záměrů a velkolepé realizace. Pro někoho se však z podobných zdrojů líhne otravný pozérský kýč.
Napřed k tomu podobenství. Pí, synek dobré indické rodiny, která vlastní ZOO, od malička lavíruje mezi náboženstvími a z každého si bere jen to dobré (aby ne, je to otravné dítě). Když se pak po ztroskotání nákladní lodi a smrti celé rodiny ocitne na záchranném člunu společně s poněkud nerudným tygrem, je jeho víra vystavená zkoušce živly. Příběh, který o této zkoušce posléze vypráví, je stejnou měrou neuvěřitelný jako ušlechtilý, protože všechno utrpení se v něm mění na duchovní cestu k poznání boha bez přívlastku. Plavba oceánem zářících světel, neuvěřitelných stvoření, fantaskních ostrovů, lítý souboj s tygrem sváděný na malé loďce… To všechno může a nemusí být pravda. Záleží, jestli máte radši pragmatické historky nebo tajnosnubná moudra.
Ang Lee a jeho hrdina Pí milují fabulaci. Celý film je učebnicovým rétorickým argumentem, který vede diváka k všebohu skrze vizuální pompu. Digitální nádhera se skutečně dotýká nebes. Předkamerový prostor ovládají zářivé, hladké a průzračné obrazy, zrcadlení, hvězdy, propady do hlubin a další prostocviky, které umocňují dojem duchovní pouti nadreálným prostorem mysli. Zádumčivý Pí drezíruje vzpurného tygřího spolucestujícího, kochá se krásou stvoření a ušlechtile trpí ztracen v oceánu svých vidin.
Obrazová krasojízda umocněná hlubokým 3D je naprosto ubíjející, podobně jako stereotypní herectví debutanta Suraje Sharmy, jehož plakátové mučednictví trumfnou i zvídavé digitální surikaty. Pí a jeho život je iritující svojí pokorou a vemlouvavostí, neustálým nutkáním diváka okouzlovat umělostí „nadlidské krásy všehomíra“. Ono krásno je ve skutečnosti midcultová Potěmkinova vesnice. Jakmile odloupnete luxusní fasádu, jsou pod ní zcela banální zvlhlé cihly metafyzických prostopravd a duchovního hochštaplerství, které myšlení nestimuluje, ale dusí přívalem vybičované spektakulárnosti.
Není tu prostor pro pochyby – dospělá verze trosečníka Pí, jejíž vyprávění celý snímek rámuje, nás opakovaně ujistí, že její příběh vede k pochopení boha. Odchylky a vzpoury se nepřipouští. Pokud ale duchovní pouť spočívá v nejistotě, Pí a jeho život nabízí jen pasivní velkovýkrmnu úchvatným mysteriózním šrotem. Proti řemeslnému provedení se nedá utrousit křivého slova (třeba „akční“ sekvence svou plynulou dravostí a sugestivitou s klidem porazí většinu specializovaných souputníků), ale jakmile člověk odmítne pojídat spirituální suchary po desítkách, začne rychle zmírat škrobenou kazatelskou nudou.
Závěr se samozřejmě pokouší ozřejmit celý ten hluboký smysl námořního Cirkusu Humberto. Postupuje při tom s úsměvnou doslovností pouličního prodejce boží spásy. Sledovat Pí a jeho život se záměrem duchovně prozřít je asi stejně účelné jako sledovat Ramba 2 s cílem pochopit válku ve Vietnamu. Až budou ekumenické poroty vyhlašovat „nejlepší spirituální blockbuster“, tenhle film je horkým favoritem. Bohužel pokud vás nedojímá digitální duch jsoucna, bude ten dojem dokonalé vysoustruženosti jedinou přidanou hodnotou celé mořské kalvárie.
Hodnocení: 50 %
Pí a jeho život
(Life of Pi, Ang Lee, USA, 2012, 127 minut)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
