Pissed Jeans: Zlatíčka zabijáci
U labelu SubPop vyšla čtvrtá řadovka samorostů Pissed Jeans, která klame svým roztomilým názvem Honeys. Do „zlatíček“ má ale hodně daleko.
Recenzi aktuálního alba Honeys pensylvánského kvartetu Pissed Jeans musím trochu nezvykle začít v apologetickém duchu. Na jejich předchozí desku King of Jeans jsem byl před víc než třemi roky nespravedlivý, nebo lépe řečeno jsem se s její poetikou (jakkoli je tohle křehké slovíčko v takovém kontextu nepatřičné) v onu chvíli minul. S odstupem bych ji hodnotil mnohem líp. Tohle jsem prostě musel předeslat, abych mohl k novince Honeys přistoupit s čistým stolem. Už proto, že si to minimálně zaslouží. Tak pojďme na to.
Jeden hubeňour, jeden tlouštík a dva „normální“ týpci, ani jeden z nich není výrazně potetovaný nebo třeba jen zarostlý. Tuhle nenápadnou čtyřku byste v klubu mezi partou fanoušků jen těžko šacovali na to, že právě oni jsou kapela, na kterou se přišlo. A už vůbec ne kapela, která dokáže ze řetězu pustit takovou divou mrchu. Muzikou se navíc neživí a na turné moc nejezdí – všichni mají své „day jobs“, jsou ženatí a v pauze mezi posledními alby se shodou okolností taky všichni stali otci. Zkrátka na lidi, kteří vedou aspoň navenek docela spořádané životy, ze sebe dokážou Pissed Jeans vyždímat naprosto nečekanou porci hudební agresivity, deprese a zvukové špíny.
Oproti předchozím King of Jeans a Hope For Men nepřináší Honeys žádné zásadní kotrmelce. Pissed Jeans o něco zvolnili tempo a zabořili se ještě o píď hlouběji do tenat blátivého, paranoidního hardcore punku, který oživuje nekompromisní odkaz kapel jako Black Flag, The Jesus Lizard nebo Flipper. Zároveň se na jazyk derou některé starší výtvory stájových předchůdců ze SubPopu – raná Nirvana nebo grungeoví řezníci TAD.
Slavný producent Alex Newport, který s kapelou nahrával i předchozí desku, tentokrát o pár kapek naředil koncentraci kytarové kyseliny a (v dobrém smyslu) hovadný vokál Matta Korvettea v mixu popostrčil o kousek víc dopředu. To je jedině dobře, protože je líp rozumět textům, které bolestné ohledávání frustrací, banalit, nudy a zklamání každodenního „dospěláckého“ života svým poťouchlým černým humorem činí snesitelnějším, občas dokonce zábavným.
V celku působí pětatřicet minut sonického průplachu Honeys sevřeněji a vyzráleji než jeho albový předchůdce. Aniž by Pissed Jeans ztratili na intenzitě, oprostili se od určité hysterické přehlcenosti, ze které se na King of Jeans chvílemi točila hlava. Zbývá jediné – aby v téhle formě dorazili do Prahy, kterou už ostatně před pěti lety koncertně navštívili.
Pissed Jeans – Honeys (SubPop, 2013)
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
