Počátek: obětí vlastního snu

Podobně jako bratři Wachovští v roce 1999 rozbíjí Nolan svým novým filmem Počátek zažité vnímání času a prostoru a namísto přehledné horizontály navádí diváka do závratného vertikálního pádu víceúrovňovým vyprávěním.

Myšlenka je nebezpečný parazit. Dom Cobb ví, kterak ji odcizit. Stačí k tomu uměle navržený sen, do něhož je spáč vylákán, a když je jeho vědomí oslabeno, podvědomí vydá ta nejzasutější tajemství. Zapotřebí je trocha dovedné manipulace a vynalézavé snové architektury - a v tom je Cobb a jeho tým nepřekonatelný. Dělá to z něj žádoucí zboží mezi mentálními zloději, ale zároveň štvance, kterému je zapovězen domov. Tajemný magnát Saito se však dušuje, že Cobbovi dokáže pomoct. Požaduje jediné - myšlenku nikoli odcizit, nýbrž vnuknout.

z filmu Počátek|foto: Warner Bross

Vnuknutí odkazuje ke klíčovému bodu zápletky - cesty Cobbova týmu do čtyř úrovní snu, jejímž cílem je podstrčit cizí myšlenku tak, aby ji oběť přijala za svou. Lidská mysl v Nolanově provedení funguje přímočaře a jeho hrdiny tak čeká napínavá akční výprava, která svými atributy odkazuje ke špionážním a „lupičským" thrillerům. Je třeba plánovat, infiltrovat, klamat, bránit se dotěrným mentálním projekcím, které chtějí hrdiny zastavit. V tomto ohledu je Počátek překvapivě lineární a překvapivě předvídatelný. Chybí tu rafinovaná hra s perspektivou vyprávění ve stylu Dokonalého triku, ale chybí tu i osudové zvraty Temného rytíře.

Název „počátek" odkazuje k rafinovanějšímu plánu, který běží pod atraktivní akční fasádou. Sen se vyjevuje jako opojný prostor svobody, místo bez počátku, bez limitů, místo, které se mentálním pirátům může záhy začít jevit přijatelnější než sama realita. Platí tu jiná pravidla ve vnímání času i prostoru a záchvěvy skutečnosti sem doléhají pouze jako vzdálené ozvěny. To Nolanovi umožňuje efektní manipulaci s gravitací i časovým plánem, vynalézavé proplétání událostí v několika úrovních vyprávění. Právě zde se rodí unikátní a originální prožitek, který překlenuje absenci skutečných kopanců, kterými by diváka počastoval lineární příběh.

z filmu Počátek|foto: Warner Bross

Počátek je postavený na výtečném nápadu, jehož realizace je provedena s nolanovskou grácií. Nesmírně precizní technické řešení korunuje opět spojení brilantního vizuálu s originální hudbou Hanse Zimmera. S trochou spekulace: filmu možná schází scénáristická ruka Nolanova mladšího bratra Jonathana, která by silný nápad rozvedla do údernější dějové struktury. A ještě jedna věc, která v mých očích Počátku výrazně škodí - Leonardo DiCaprio. Ne proto, že by Doma Cobba hrál špatně, ale proto, že ho hraje naprosto stejně jako příbuznou postavu - Teddy Danielse ve Scorseseho Prokletém ostrově.

Výše provedené kritické šťouchy však jen sotva něco změní na faktu, že Nolan (znovu) vysoce překročil žánrové mantinely a namísto ohromování spektakulárním, láká do komplexního a originálního bludiště, z nějž není snadného návratu. Při vší snaze o zachování střízlivého odstupu jsem s překvapením shledal, že mi film myšlenku skutečně vnukl. A že se v mých snech ujala. Počátek není zdaleka bezproblémový, ale za momenty sladké filmové závratě rozhodně stojí.

Hodnocení: 80%