Počet sebevražd neklesá. Jak citlivě mluvit o myšlenkách na smrt?
Sebevražda je příčinou každého stého úmrtí, přesto je toto téma spojeno s vysokou stigmatizací. Počty lidí, kteří se rozhodnou život předčasně ukončit i přes veřejnou diskuzi o mentálním zdraví, neklesají. O tom, jak o sebevražedných myšlenkách mluvit, přišly do studia diskutovat Eva Tušková z Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ) a Jarmila Kubáňková, ředitelka organizace Cesta z krize.
„Každý si možná někdy řekl: ‚Kéž bych tu nebyl/a.‘ Pokud se tyto myšlenky vracejí nebo začínáte uvažovat, kdy a jak to udělat, je důležité vyhledat pomoc,“ upozorňuje Jarmila Kubáňková. Dodává, že sdělit lékaři nebo zavolat na krizovou linku s tím, že člověk přemýšlí o sebevraždě, neznamená automatickou hospitalizaci. „Naopak – je to známka, že o situaci stále přemýšlíte a chcete ji řešit. Nabízíme čas a prostor – může volat kdokoliv, kdo cítí, že je toho na něj moc.“ Pomoc je dostupná na Lince pro rodinu a děti (116 000) i na Lince první psychické pomoci (116 123), která je určena dospělým v akutní tísni.
Čtěte také
Vedoucí výzkumné skupiny pro prevenci sebevražd z NÚDZ Eva Tušková upozorňuje, že míra sebevražednosti s věkem roste. „Třetinu z celkového počtu sebevražd tvoří sebevraždy lidí v důchodovém věku a riziko sebevraždy je zde vyšší než u mladší populace. Zárověň ale od roku 2019 evidujeme u věkové skupiny 0–19 let nárůst sebevražednosti a sebepoškozování,“ říká.
Jak poznat, že si někdo z blízkých plánuje sáhnout na život? Které skupiny jsou nejohroženější? A má veřejná diskuze o duševním zdraví i svá úskalí?
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
