Pojem islámská architektura vznikl v Evropě, upozorňuje arabista Martin Rudiš

Islámská architektura je uměle vytvořená kategorie, kterou vynalezli Evropané v 19. století. V té době se podle Rudiše rozvíjelo studium architektury v zemích, kde převládal islám. Až zhruba do poloviny 20. století místní monumenty studovali výhradně lidé z Evropy. „Přestože to označení není ideální a má svá úskalí, je široce přijímané odbornou i laickou veřejností,“ vysvětluje arabista.

Kniha Martina Rudiše Architektura káhirských mešit v 19., 20. a 21. století|foto:Jan Jaskmanický, Český rozhlas

Rudiš sám pod označením „islámská architektura“ rozumí architekturu, která je vytvářena pro muslimy a nějakým způsobem odráží, že určité aspekty života uživatelů se řídí zásadami a principy islámského náboženství.

Typickou architektonickou manifestací islámu je mešita. „Pokud má být nějaká stavba součástí islámské architektury, musí to být mešita,“ potvrzuje odborník. Žádný jiný typ stavby není totiž s islámem tak pevně spojený. Jedná se o místo primárně určené pro kolektivní modlitbu, které by se ideálně měli účastnit všichni muslimové.

Co by měla stavba z architektonického hlediska splňovat, aby mohla být označena za mešitu? Liší se nějak vzhled těchto staveb v různých částech islámského světa? Jak dlouho Rudiš mešity zkoumal a jak často cestoval? A proč je v Egyptě problém vyfotit mešitu? Dozvíte se v novém Hergot!u.