Alternativní spiritualita s komercializací nemá problém, říká religionistka Dyndová

Vztah mezi komercí a alternativní spiritualitou má své historické souvislosti. Například v šedesátých letech alternativní duchovní hnutí odmítala konzumní způsob života a stavěla se kriticky vůči západnímu kapitalismu. V průběhu dalších desetiletí se však tento vztah výrazně změnil – dnes je často vnímán jako určitá forma osobního rozvoje či práce na sobě.

Co vedlo k této proměně? „To, proti čemu se hnutí v šedesátých letech vymezovala, byl určitý typ konzumu, takzvaný konzumerismus fordovského systému, kdy jedna velká továrna vyrábí standardizované zboží pro všechny,“ vysvětluje religionistka. Podle ní byl tento typ konzumu vnímán negativně, avšak postupem času se proměnil v dnešní individualizovaný konzum, kdy produkty odpovídají osobním preferencím zákazníků a odrážejí jejich životní styl.

Pro alternativní spiritualitu i celou společnost je podle Dyndové důležité, že se náboženství „lifestylizuje“. To znamená, že se stává viditelnou součástí každodenního života jednotlivce a jeho identity. „Týká se to módy, cestování, výchovy dětí i dalších aspektů života, a tento životní styl se realizuje právě skrze nákup specializovaných produktů,“ dodává Dyndová.

Jak ale lidé poznají, zda za duchovními sděleními stojí upřímný záměr, nebo jde jen o prázdnou marketingovou strategii? Co motivuje lidi k tomu, aby investovali vysoké částky do alternativně spirituálních či seberozvojových kurzů, i když jejich finanční situace není ideální? A proč jsou právě seberozvojové kurzy a alternativní spiritualita často atraktivnější pro ženy? Poslechněte si Hergot!