Polvo nahlížejí hudební svět prizmatem 90. let

Sex a prach: dva zdánlivě mimoběžné významy španělského slova Polvo, které zpopularizoval v poslední dekádě minulého století především indie-rockový kvartet z americké Severní Karolíny. Slabost pro dynamické figury bicích, disonantní kytary a surrealismem načichlé texty z nich v 90. letech učinila typické představitele stylu zvaného math-rock, jehož hlavním poznávacím znamením jsou kompoziční asymetrie implantované do tradiční rockové šablony. Stejně jako jejich exotické obaly, i některé z písní si udržovaly středovýchodní nádech, což se obvykle projevilo také na instrumentaci (hojně využívaný sitár). Než se v roce 1998 Polvo rozpadli, stačili vydat několik velmi solidních nahrávek (hlavně dvojalbum Exploded Drawing), které ve své době patřily k alt-rockovému kánonu.

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚ SI CELOU RECENZI!

Jejich poměrně překvapivý comeback - aktuální sestavu tvoří tři ze čtyř tehdejších členů - má příchuť nostalgie, nikoli však unaveného sebevykrádání. Výpravně pojaté kompozice na nové desce In Prism, které s jedinou výjimkou vždy přesahují hranici pěti minut, mají všechny atributy, na jaké jsme u kapely Polvo zvyklí: hlučné kytary, nápadité struktury, mírně klaustrofobickou náladu a sound, jež přes všechny studiové vymoženosti zní jak z poloviny 90. let.

Polvo - In Prism|foto: Merge Records

Bylo by ale chybou reunion této skupiny označovat za festival archaismů - přes jistou zatěžkanost a nemotornost, projevující se až v závěru desky, působí jejich hudba po většinu času nečekaně svěžím, neupracovaným dojmem. Dobrým příkladem může být třeba k improvizačnímu klimaxu dohnaná D.C Trails či osmiminutová Lucia, v níž se ideálně snoubí tvrdší i melodické elementy, které tak daly vzniknout skladbě, ladně se pohybující mezi doom-metalovými vzněty a chytrým popem.

Polvo|foto: Press kit

Jakkoli aktuální tvorba Polvo rezignuje na zřetelnou progresi či extenzi jejich skladatelských formulí, nepředstavuje deska In Prism pouhé reziduum: epický indie-rock nahlížený prizmatem devadesátých let má v sobě tentokrát dost invence na to, aby náležitě stimuloval naši pozornost.