Poněkud nažehlení Piráti na vlnách

11. srpen 2009

Novozélandský režisér a scénárista Richard Curtis se do diváckých srdcí zapsal vánočním hitem Láska nebeská a není nejmenších pochyb o tom, že i jeho druhý film Piráti na vlnách, fanoušky opět uspokojí. Pastelová omalovánka o pirátském rádiu, které z chátrající lodi vysílá v 60. letech exkomunikovaný rock´n´roll je totiž zdravotně i mravně naprosto nezávadná.

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!

Rocková muzika byla ve druhé polovině šedesátých let na oficiálních frekvencích BBC jen trpěným hostem, zato z pirátských rádií se valila jako příboj. Režisér a scénárista Richard Curtis skutečnost do značné míry přibarvil a vytvořil zkazku o neohrožených revolucionářích, kteří valí z lodi živelnou energii milionům posluchačů vrchnosti natruc. Možná právě takhle si život v pirátském rádiu představoval, když jako malý kluk potajmu naslouchal jejich vysílání. Vlastně - s bujnou chlapeckou fantazií mají Piráti na vlnách společného opravdu hodně.

Film je ke své vlastní škodě postaven dosti monotónně - banální historky ze života hlavních hvězd Radia Rock prolínají střihové koláže tančících a radujících se posluchačů, v protikladu k nim pak vystupují karikatury anglického konservatismu, které jdou báječným pirátům po krku. Zatímco v úvodu má všechno šťávu a vtip - historky květinových puberťáků jsou nakažlivě prostoduché, úřednická linie posunutá do montypythonovské parodie - postupem času se jiskra vytrácí. Ve druhé polovině už bohužel Piráti na vlnách připomínají naivní omalovánky, které zcela v souladu se současnou retro vlnou banalizují šedesátá léta do sledu neproblematických symbolů. Namísto živelného rock´n´rollu servírují poněkud unylý bubblegum o volné lásce a svobodě, jenž provokuje pouze usedlostí kostýmní idylky.

00975814.png

Před úpadkem do naprosté selanky zachraňují Piráty na vlnách výteční herci, kterým naštěstí nechybí nadhled a uvěřitelnost. Je-li v tomto ohledu v Curtisově snímku patrná jistá naivita a přehrávání, jedná se bez výjimky o milé a přiměřené excesy. Podobně silnou stránku představuje hudba. Škoda, že vizuál často upadá do mechanického podkreslování dobových šlágrů a jen málokdy jim dovede být vyrovnaným soupeřem.

Piráti na vlnách místy až příliš zarputile bojují s vlastní naivitou a nezávadností. Šedesátá léta vidí komerční optikou, která tuší, že tahle éra prodává, stačí dát lidem to, co chtějí vidět. Idealizované a neproblematické obrazy rebelantů a volnomyšlenkářů, které jsou v tak příkrém protikladu s načesaným estabilishmentem.

00975816.png

Film Richarda Curtise připomíná lačné fantazie malého chlapce prodané s fištrónem dobrého obchodníka. Je tedy místy otravně stereotypní a vemlouvavý, ale v jádru vlastně roztomilý.

Hodnocení: 60%

autor: Vít Schmarc
Spustit audio