Porno místo učebnice sexuální výchovy. Dokáží si Češi přiznat, že děti jeho sledování ohrožuje?

Jak jste se dostaly k tématu porno a děti? Jaké byly impulsy s tím vůbec začít?
Kateřina: Připadalo nám, že tohle téma se v Česku vůbec neprobírá. Sexuální výchova a přístup k sexu je tu poměrně konzervativní, neřeší se na systémové úrovni. A když se někdo pokusí téma sexuální výchovy otevřít, tak se vždy najde spousta hlasů, které se ho pokusí umlčet. Zároveň existují data, podle kterých až pro 70 % dětí je porno primárním zdrojem informací o sexu. Považujeme to za alarmující, protože porno není realita. Možná si to neuvědomují ani mnozí dospělí, ale u těch se přece jen předpokládá nějaká úroveň zkušeností a znalostí.

Děti ale opravdu často nevnímají, že porno není reálné. Problém je například v body image, tedy v zobrazování těl. Většina lidí takhle ve skutečnosti nevypadá a děti pak mají nereálná očekávání. Týká se to sexuálního výkonu, jeho délky, výdrže účastníků, ale i závažnějších věcí, jako je bezpečí – co můžu nechat toho druhého všechno dělat. Debata o těchto problémech u nás neprobíhá, proto bychom rády dostaly do veřejného prostoru víc informací.

Ve vašich prezentacích uvádíte například, že přes 50 % chlapců považuje porno za realistické, odkud údaje čerpáte?
Johanna: Česká data neexistují. Údaje máme z jednoho britského výzkumu a z jednoho amerického. Dost podrobně jsme zkoumali i pozadí jejich vzniku, protože existují ještě mnohem více alarmující průzkumy, ty ale často pocházejí z konzervativních náboženských zdrojů. Britská studie naopak pochází od organizace, která se zabývá sexuální výchovou.

Vy předpokládáte, že studie náboženských organizací se budou stavět proti pornu obecně? Někdo by se mohl domnívat, že i vy vystupujete proti pornu, můžete váš postoj k němu vysvětlit?
Johanna: My nejsme proti pornu jako takovému, ale je třeba, aby si lidé uvědomovali, že je to v podstatě pohádka. Proto si myslíme, že je důležité o tom s dětmi hodně mluvit a zdůrazňovat jim to ještě dřív, než se na porno začnou dívat. Dnes se s ním děti do kontaktu dostávají často už třeba v deseti letech.

porno - sex|foto: CC BY-NC-SA 2.0

Kateřina: Nepřijde nám ale užitečné dětem cokoliv zakazovat, spíš je chceme vzdělávat.

Máte nějaké historické srovnání, měnil se přístup k pornu v čase? Děti byly asi vždycky zvědavé.
Johanna: Žádný relevantní srovnávací výzkum jsme nenašly, ale v dobách, kdy běželo porno jen v pornokinech nebo bylo úplně zakázané jako u nás, s ním děti přišly do styku pravděpodobně mnohem méně. Našly třeba jednu, dvě kazety u rodičů. Současná data naproti tomu ukazují, že dnes si děti porno samy aktivně vyhledávají třeba už kolem 14 let.

Čím může sledování porna děti nejvíce ohrozit?
Kateřina: Hlavním problémem není to, co se tam objevuje, ale jaký dojem to vyvolává. Dochází k normalizaci toho, co se v porno videích běžně odehrává. Když se tam často objevují násilné nebo neobvyklé praktiky, mohou pak být považovány za normální nebo žádoucí. Děti a mladiství pak mohou mít pocit, že se to od nich očekává, což může mít celou řadu negativních důsledků. Reálně sex ale nevypadá jako v pornu. My se snažíme zdůrazňovat důležitost komunikace při sexu a ve vztazích obecně. Při sexu je velmi důležité neustále kontrolovat, jestli ten druhý je v pohodě, a tohle v pornu úplně chybí. Tam nikdo nevyjednává, neptá se. Potom to může vypadat, že komunikace není důležitá.

Johanna: Zároveň 44 % chlapců a 29 % dívek bere porno jako inspiraci pro to, co chtějí v sexu dělat. Ukazuje se to třeba na análním sexu, který není úplně běžnou praktikou, a dnes se dost často očekává, že to ženy budou dělat. V pornu jde o běžnou záležitost a ženy pak mají mnohem nižší schopnost to odmítnout nebo vyjádřit se, že jim to není příjemné, protože mají pocit, že se jedná o normální věc.

Kateřina: A pokud se jim to nelíbí, tak mají pocit, že jsou divné. Nevnímají to tak, že anální sex by mohl být jen nadstavba.

Je to tedy spíše problém kritické práce s informacemi, které se dnes děti moc neučí? Nespadá to víc do mediální než do sexuální výchovy?
Johanna: To je pravda. S tím ale nemají problém jen děti, ale i mnozí dospělí. Určitě je dobré uchopit to komplexně, ale protože se věnujeme sexuálnímu násilí, tak si myslíme, že to patří i do sexuální výchovy.

Jak byste chtěli situaci řešit? Vy chcete toto téma dostat do veřejného prostoru, měla by se tato problematika vyučovat povinně na školách?
Johanna: Sexuální výchova by měla být obecně mnohem lépe uchopena. V současnosti není strukturovaná, záleží, jak se toho chopí jednotliví pedagogové. Já jsem mluvila nedávno s jedním studentem biologie na pedagogické fakultě a on se za celé studium nedozvěděl, jak s dětmi mluvit o sexu. Přitom právě biologové nebo přírodopisáři jsou právě ti, kteří pak učí o pohlavních nemocech nebo antikoncepci. Na sexuální výchovu mělo být vyhrazeno mnohem víc času, a to hlavně na její sociální přesah.

Kateřina: Ve škole se akcentuje jen biologická část sexu – co se kam zasouvá, jak co funguje, ale není tam přesah do vztahů, komunikace, do oblasti intimity. Rády bychom vyvolaly diskuzi o tom, jak tuto problematiku uchopit a jak tlačit na to, aby se sexuální výchova někam posunula třeba po vzoru zemí, kde má její vyučování dlouhou tradici. V těchto zemích je pak vzdělanost a informovanost v oblasti sexu mnohem větší než u nás.

Johanna: Plánujeme pro školy připravit workshop. Pro studenty a učitele je lepší, když se těchto témat chopí někdo cizí. Někteří učitelé se třeba můžou před svými žáky stydět a platí to i naopak.

Kateřina: Trochu se toho ale i obáváme, protože tady vzbuzuje sexuální výchova hrozné vášně. Lidi si myslí, že děti jdeme kazit a morálně zvrhnout, přitom já myslím, že toho i bez nás vědí až dost. Jen možná neumí s informacemi správně nakládat.

Češi se rádi prezentují v oblasti sexuality jako liberálové, ale podle toho, co říkáte, budeme asi docela konzervativní?
Kateřina: Já se domnívám, že jsme v tomhle ve skutečnosti velmi konzervativní. Je to docela zvláštní, když si uvědomíme, jak malou roli hraje v naší společnosti náboženství ve srovnání s okolními zeměmi nebo ve srovnání s ostatními státy Visegrádské čtyřky. Lidé nechtějí mluvit o ničem, co souvisí se sexem, s intimitou, s tím, co je ve společnosti tabu. A nechtějí o tom ani slyšet, nechtějí se o tom nic dozvídat, nechtějí se informovat. Z toho pak ale plyne, že neexistují ani data, protože po nich není poptávka, čili vzniká dojem, že žádný problém není. A my tím pádem máme trochu svázané ruce, když chceme dokazovat, že by se měl nějaký problém, například problém sexuálního násilí, řešit.

porno - sex |foto: CC BY-NC-SA 2.0

Existují už nějaké vědecké studie, které by prokázaly, že sledování porna v dětském věku negativní důsledky prokazatelně má? Lze to vůbec zjistit?
Johanna: Je to stejné jako s počítačovými hrami nebo thrillery. Existují výzkumy, které tvrdí, že to děti ovlivňuje a způsobuje to nárůst násilí, a pak jsou výzkumy, které to vyvrací. V jedné studii jsem našla, že sledování násilného porna prokazatelně vede k tomu, že kluci pak mají větší tendence ignorovat nesouhlas, ale objevila jsem i studii, která tvrdí, že to vliv nemá vůbec.

Probírá se v těch dosavadních studiích, zda je nějaký rozdíl mezi pohlavími? Působí porno rozdílně na kluky a na holky, hraje nějakou roli genderový aspekt?
Johanna: V dostupných datech jsme zatím našli jen, že na porno se dívá výrazně víc kluků než holek. To je asi dáno tím, že většina porno produkce je určená mužským divákům, a proto to ty holky tolik nepřitahuje. Ale abychom porno jen nehejtovali, tak novou vlnu porna, postporno nebo feministické porno, točí hlavně režisérky, kterým se nelíbilo, jak vypadá běžná meainstreamová produkce, a začaly točit porno z ženského pohledu. Zároveň dbají na etiku při natáčení. A to je také jedna z věcí, které by neměly chybět ve výchově o pornu. Mělo by se zmínit, za jakých podmínek ty filmy vznikají.

Kateřina: Porno je produkt a často vzniká v neférových a neetických podmínkách. Všichni vědí, že se takové věci dějí, ale všichni se tváří, že je to v pořádku. Mnoho lidí považuje pornoprůmysl za jakousi formu svobody. Mám dojem, že je to tady hodně provázané s polistopadovým vývojem, že porno je jedna z těch svobod, která se nám dostala. Češi si na porno neradi nechávají sáhnout.