Porod z tebe udělá rodiče, ale v šestinedělí vzniká rodina

Šestinedělí je období po porodu, během něhož se hojí poporodní zranění, dochází k zavinování dělohy, uzavírání děložního hrdla, zpevňování břišních stěn a žena začíná kojit. Kromě fyziologických změn si ale matky během tohoto období zvykají na nový režim, který s sebou přináší narození a péče o dítě. Prochází tedy převratnými hormonálními, tělesnými a vztahovými změnami, které jsou pro každou ženu vysoce jedinečné.

„Ve mně přetrvává pocit z toho zjitřeného návratu domů a následného zjišťování, že moje tělo je teď jiné. Já jsem si představovala, že přijedeme domů a všechny své těhotenské věci šmahem vyhodím. Samozřejmě jsme přijeli a já jsem se do těch těhotenských věcí zpátky navlékla, podívala jsem se do zrcadla a vypadala jsem příšerně,“ říká Marie |foto: Barbora Linková

Na otázku, jak vypadal její běžný den v šestinedělí, odpovídá Marie, že si to nemůže zřetelně vybavit: „Jsem asi přesně ten případ ženy, která na šestinedělí sladce zapomněla.“ Říci o šestinedělí něco konkrétního je pro ženy, kterém jím prošly, poměrně složité. Buď na toto náročné období fyzických změn a sžívání se s dítětem zapomněly, nebo jsou schopné se podívat pod závoj a říct si, co pro ně konkrétně bylo nejtěžší.

Běžná představa o hormony zmítané, ubrečené šestinedělce ale dovedla Janu k druhému extrému, a tedy že si nechtěla dovolit odpočívat. „Jenže mi nedošlo, že já opravdu budu potřebovat v té posteli být, protože nebudu schopná dělat cokoli jiného než být s tím dítětem,“ popisuje pocity ženy v šestinedělí Jana.

„Den v šestinedělí není vůbec strukturovaný, nemá den, nemá noc, nemá odpočinek, nemá vůbec nic. Je to taková smršť pocitů, vjemů, bolesti a v mém případě obrovského pochybování o mém těle a o tom, jestli to, co se mi děje, tak jestli je v pořádku,“ vzpomíná Jana |foto: Barbora Linková

Marie zase bojovala s obtížemi po císařském řezu. Jizva po operaci jí bránila v pohybu a v průběhu času i v péči o její dítě. „Já jsem v šestinedělí na břiše vůbec neležela (pozn. red.: ležení na břiše se doporučuje pro lepší zavinování dělohy), protože jsem na něj nechtěla ani sáhnout, jak mě bolelo. Pamatuji si na silné výkyvy nálad, které jsem ale potlačovala, protože jsem soustředila všechnu svou energii na to, abych se zvedla, což nešlo a někdy to trvalo až půl hodiny,“ vypráví Marie, jaké to je pro čerstvou matku po porodu císařským řezem. „Nejde přímo o bolest, ale hlavně o neschopnost použít určité části svalů,“ popisuje Marie.

Péči o malého Edu tak z velké části zastával její partner Filip, který využil možnosti otcovské dovolené. „Ale když končil ten týden, tak ve mně rostl obrovský strach, že nebudu schopná se o to dítě sama postarat.“ Marie nakonec péči zvládla díky podpoře kamarádů, protože v Praze ani jeden z partnerů nemá širší rodinu.