Poslední odysea A. C. Clarka

Záhadologické televizní seriály, ve kterých A. C. Clarke účinkoval zejména v 80. letech, sice nepatří k tomu nejhodnotnějšímu, co je spojeno se jménem tohoto vizionáře, nicméně znělka s rotující křišťálovou lebkou se hluboce zaryla do paměti nejen mé generace diváků. Arthur Charles Clarke byl ale především autorem řady zásadních děl sci-fi literatury (spolu s Isaacem Asimovem a Robertem Heinleinem bývá řazen do vědeckofantastické „Velké trojky“), vědcem a vynálezcem, který například už v polovině 40. let výrazně přispěl k propagaci myšlenky geostacionárních družic. Ty dnes lidstvu slouží k mnoha účelům, takže není divu, že geostacionární oběžné dráze se také říká Clarkova orbita.

A. C. Clarke předpovídá v roce 1964 budoucnost:

Clarke se o vědu, historii i vesmír zajímal už jako dítě na farmě v anglickém Mineheadu. Své první články a povídky publikoval ještě před vypuknutím 2. světové války, kterou strávil u britské radarové stanice a zážitky z níž vložil do svého jediného románu mimo žánr sci-fi. Po válce Clarke dostudoval astrofyziku a teoretickou a aplikovanou matematiku a předsedal Britské meziplanetární společnosti. Literatuře se začal věnovat naplno, vydal mj. povídku Hlídka (The Sentinel), která se později stala předlohou pro jeho nejslavnější dílo 2001: Vesmírná odysea, a řadu vědeckých prací.

Ve druhé polovině 50. let se Clarke trvale stěhuje na ostrov Srí Lanka (tehdy Cejlon) – zčásti kvůli své vášni pro potápění, ale zřejmě i vzhledem k tamnímu mírnějšímu přístupu k homosexualitě, kterou nicméně nikdy zcela otevřeně nepřiznal. Srílanské reálie jsou jasně čitelné třeba v románu Rajské fontány, kde Clarke představil myšlenku vesmírného výtahu na oběžnou dráhu. 60. léta pak jsou vrcholem největší Clarkovy slávy – obdržel řadu cen za popularizaci vědy, jako vůbec první autor scifi podepsal s vydavatelstvím smlouvu na tři romány za sebou a se žádostí o spolupráci se na něj obrátil slavný režisér Stanley Kubrick. Výsledek, tedy snímek 2001: Vesmírná odysea, v němž je lidstvo konfrontováno s vyspělejšími formami existence, je ikonickým dílem nejen vědeckofantastického žánru a dočkal se filmového sequelu i několika knižních pokračování.

Z filmu 2001: Vesmírná odysea|foto: Magic Box

Pozdrav pro Iapetus:

Koncem 80. let byly Clarkovi diagnostikovány následky obrny, které ho na zbytek života prakticky upoutaly na invalidní vozík. Ze svého domova na Srí Lance později poslal video zprávu pro průlet sondy Cassini kolem saturnského měsíce Iapetus, který hraje klíčovou roli právě ve Vesmírné odysei. Stejným způsobem pak na své devadesátiny poslal pozdrav a sbohem svým fanouškům. A. C. Clarke zemřel na dýchací potíže 19. března 2008. Krátce před smrtí dokončil rukopis knihy Poslední teorém.