Postrockové vítězství Godspeed You! Black Emperor

Nová deska legendární postrockové instituce z kanadského Montrealu Godspeed You! Black Emperor je stejná jako její dlouhohrající předchůdci. A to je ten nejlepší dárek, který jsme mohli od Thierry Amara, Efrima Menucka a spol. dostat. 'Allelujah! Don't Bend! Ascend! je totiž kolekcí dvou dvacetiminutových svit a další dvojice kratších hlukových kompozic, která jednoznačně ukazuje, kdo je na scéně plné melodramaticky stavěných, kytarově hlukových opusů králem.

Základ letošní desky 'Allelujah! Don't Bend! Ascend!, čtvrté řadovky v životě Godspeed You! Black Emperor a první po vzkříšení formace před třemi roky, byl položen už před dekádou. Na jedněch z posledních koncertů Kanaďanů v roce 2003 už zazněly nové kompozice, tehdy nesoucí název Albanian a Gamelan. A rozsáhlé kytarové fresky za tu dobu báječně uzrály. Především úvodní Mladic ukazuje, že pro osmičku muzikantů není problémem atmosféru jedné skladby šroubovat stále vzhůru neskutečných 12 (!!!) minut, aby i při dalších melodických zvratech řemen napětí zůstával stále napnutý k prasknutí. Jak původní název (Albanian), tak i ten finální napovídá, že kapela stále zůstává myšlenkově angažovanou. Když se tedy na desku nevejde zpěv, naznačí objekt svého zájmu alespoň názvem a v případě Mladic i arabskými melodickými okamžiky. Zásadním pocitem z nahrávky je obklíčení kytarovými stěnami a riffy, které navíc po letech zahustil navrátilec Mike Moya. Frustrace, která dostala podobu intenzivní postrockové dvacetiminutovky, se ihned stala jedním z nejsilnějších momentů dlouhé kariéry kapely.

Godspeed You! Black Emperor – 'Allelujah! Don't Bend! Ascend! |foto: Constellation Records

Druhá dvacetiminutovka We Drift Like Worried Fire nevyžaduje pozornost hned od počátku stopáže, silnější momenty naopak přichází až v její druhé polovině, kdy Godspeed You! Black Emperor v mnoha zvratech ukážou i svoji lyričtější tvář. Nové kousky Their Helicopters Sing a Strung Like Lights at Thee Printemps Erable jsou pak kratší droneambientní koláže, které osobně beru jako protiváhy dvacetiminutových ústředních kompozic. Alespoň na CD nosiči takto fungují bezvadně. Z toho důvodu se mně zdá, že vinylová podoba 'Allelujah! Don't Bend! Ascend!, kdy dlouhé skladby zaplnily dvanáctipalcový koláč, zatímco hlukové šestiminutovky přiložený sedmipalec, odděleně nekoresponduje s celkovou koncepcí kolekce.

Godspeed You! Black Emperor|foto: Eva Vermandel

Po silném návratu Kanaďanů Godspeed You! Black Emperor na pódium je úspěšný návrat stvrzen navíc velmi dobrou studiovou nahrávkou. 'Allelujah! Don't Bend! Ascend! je mimořádně uhrančivou výpovědí, která žaluje na současný stav světa dlouhatánskými instrumentálními skladbami, a většina posluchačů jim rozumí. Pokud Mono zabloudili ve svém snění do falešného koncertního sálu určeného klasice, Sigur Rós ve ztišení není možné téměř ani postřehnout a Mogwai už jsou spíše pomalejšími písničkáři s občasnými hlukovými výlety, pak Godspeed You! Black Emperor dávají po dekádě ticha jasný návod všem případným následovníkům, jak na to: instinktivně, v základu přímočaře punkově a zároveň s pokorou, která dokáže pro minimalistickou strukturu nadchnout velký počet hudebníků dohromady. Melancholická monumentálnost, tak typická pro post rock tohoto druhu, totiž sehrané kapely o velkém počtu členů upřednostňuje.

Do Prahy se Godspeed You! Black Emperor vrací v neděli 11. listopadu, kdy se pokusí vměstnat na polokruhové pódium pražského Lucerna Music Baru.

Godspeed You! Black Emperor – 'Allelujah! Don't Bend! Ascend!, Constellation Records (2012)