POSTudiu: Architekti, nebo ne-architekti?

„Vystudovala jsem pozemní stavby a architekturu na stavební fakultě, teď ještě studuju na fakultě architektury,“ říká architektka Petra Kunarová, která zmíněnou první školu absolvovala v „krizovém“ roce 2008. Už při studiích pracovala v oboru. „Pak jsem se rozhodla, že zkusim něco novýho, a protože to byl rok 2008, najednou se radikálně změnila situace. Na jedno místo v ateliéru bylo sto zájemců.“ Petra práci v interiérovém studiu s trochou štěstí skutečně našla, ale nebyla v ní spokojená. Spolu se svým partnerem si tedy založila vlastní ateliér – Hungry. K prvním zakázkám se dostávali přes doporučení: „Známí. Jinak ne. Na doporučení. Musím říct, že zakázek jsme měli poměrně dost. Tou dobou to byly ještě i novostavby, rodinný domy.“

Sehnat práci nebylo z počátku pro nováčky paradoxně to nejnáročnější. „Chybí mi člověk, kterej by mi předával to řemeslo. A to jak z hlediska architektury jakožto navrhování, tak z hlediska organizace těch projektů, z hlediska komunikace s klientem, z hlediska cen,“ říká Petra a dodává, že zkušení architekti, se kterými chodili konzultovat, je postupně začali vnímat jako konkurenci.

Mladé a malé studio šlo pochopitelně cestou minimálních nákladů – mimo jiné třeba kancelář sdílí s dalšími lidmi. „Jsme tu dva, který máme svoje seskupení, pak je tady jeden kluk, kterej nám momentálně pomáhá a pravděpodobně taky začne něco svýho, a pak je tady grafik. Nikdy by mě nenapadlo, že budu sedět s někym jinym, ale je to super,“ pochvaluje si Petra, která současný fenomén tzv. síťování vnímá právě jako výhodu pro malé či začínající ateliéry. „Když hledám, jak pracovat dál, jak ten ateliér dělat, tak mě hrozně baví spojovat se s různejma lidma pro různý zakázky. Myslim si, že to dřív nebylo.“ Přesto cítí, že k tomu, aby se pracovně posunula dál, jí ještě něco chybí: „Hodně intenzivně přemejšlim, že bych ještě potřebovala vyjet někam do kanclu ven. Abych si udělala ucelenej názor, jak to chodí taky jinde...“

Na druhou stranu Tomáš Kučerovský je jedním z vystudovaných architektů, kteří se rozhodli tomuto oboru aktivně nevěnovat. Absolvoval v roce 2000 na brněnském Vysokém učení technickém: „Přiznám se, že když jsem nastoupil na školu, tak mě to dost vyděsilo, protože jsem možná měl trochu naivní představy o tom, jak architektura funguje a jak funguje to studium. V průběhu studia jsem se snažil nějak téhle hrůzy z architektury zbavit – což se mi teda částečně podařilo.“

Tomáš Kučerovský|foto: Robert Candra

Už před studiem a při něm se Tomáš, který patří k nejvýraznějším českým komiksovým kreslířům, intenzivně věnoval výtvarnému umění. A to byla i jeho volba po absolutoriu. Taky u něj sehrála roli pracovní zkušenost během školy – zabýval se grafikou počítačových her. „Když jsem školu skončil, měl jsem práci. Nebyla úplně špatně placená a nic mě netlačilo k tomu, abych si sháněl práci v architektonickém studiu jako nováček,“ vzpomíná Tomáš. Architektuře se nicméně zcela neodcizil. I když to může znít neobvykle, právě ona je námětem řady jeho komiksů či ilustrací: „Snažím se právě díky komiksům, kreslení nebo ilustracím takovou oklikou se k architektuře zpětně dostat.“

Sám ale připouští, že není příliš reálné, aby se někdy v budoucnu vrátil za rýsovací prkno jako projektant. „Ta šance je, ale čím dál menší. Ještě po skončení školy jsem si říkal, že asi bych se k tomu někdy mohl vrátit, ale jakmile člověk tenhle obor pár let nedělá, je těžký do něj znovu naskočit. Technologie se vyvíjejí. Abych se přiznal, nejsem si jistej, jestli bych dokázal správně nakreslit stavařskej výkres, po těch letech. Takže to není reálný, že bych se k tomu vrátil jako projektant, architekt,“ uzavírá Tomáš.