POSTudiu: Bezpáteřní právníci?

6. květen 2013

Jsou arogantní, jde jim hlavně o peníze a mají dost prořízlou pusu. Takhle nelichotivě jsou u nás často hodnoceni absolventi právnických oborů. Zakládají se tahle tvrzení na pravdě? Jakou motivaci vůbec mladí lidé ke studiu práv mají? A přinese jim to opravdu tolik peněz, jak si veřejnost myslí?

„Táta to má vystudováno, dokonce i dlouhou dobu na právnické fakultě v Praze učil. Moje sestra to vystudovala, a mně tak v podstatě nezbylo nic jiného,“ vysvětluje 27letý Viktor, kterému jsme na jeho přání změnili jméno, proč se ke studiu na prestižní fakultě Univerzity Karlovy rozhodl. Práva jsou na tom totiž podobně jako medicína, která také z velké části láká potomky lékařů.

Motivem pro poměrně náročné pětileté studium ale samozřejmě také zůstává ekonomická stabilita, kterou titul z právnické fakulty představuje. Právě tak uvažoval 29letý Tomáš, kterého před lety lákala třeba také historie: „U mě to byla spíš taková vylučovací metoda, protože jsem se rozhodoval mezi studiem historie a něčím takovým jako práva, ale z hlediska dlouhodobého uplatnění jsem se rozhodl pro práva.“

Jenže ani titul magistra práv není občas samospasný. Jen na Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v současné době dochází téměř 4000 studentů, z nichž 500 čeká na obhajobu diplomové práce. Práva se u nás ale studují také v Brně, Olomouci a v Plzni. Že by ovšem právníci trpěli nezaměstnaností, v současné době říci nelze. Ke konci loňského roku bylo na úřadech práce po České republice evidováno dohromady 9 absolventů práv.

Místa jsou, jen je třeba trpělivosti. Tomáš hledal zaměstnání půl roku. „Já jsem měl možná v tomto směru trochu nevýhodu, že jsem v průběhu studia neabsolvoval žádnou stáž nebo praxi v advokátní kanceláři nebo jinde. V tomhle byla moje výchozí pozice trochu složitější. V průběhu času se ovšem nabídky začaly objevovat a začal jsem být zván na pohovory. Nakonec se z toho vyklubaly čtyři nabídky. Nedá se říci, že by nabídka práce nebyla, určitě tady pro absolventy práv je. Chce to vydržet a nezatracovat to, pokud se člověku nedaří hned na začátku.“

Tomáš se po studiích vydal cestou advokáta. Zvnějšku trochu kontroverzního povolání, které občas staví právníky do nezáviděníhodné role a na veřejnosti jejich povolání do pozice amorálních prospěchářů. To ale k advokacii patří. „S takovým případem jsem se zatím nesetkal. Ale v mnoha případech, o kterých jsem slyšel, se skutečně může stát, že člověk narazí na morální dilema, kdy si říká, že takového klienta by hájit nemusel. Ale bohužel, když už člověk jednou do advokacie vstoupí, musí počítat s tím, že se s takovým případem setká a bohužel, nebo bohu dík, jak pro koho, mu nezbude nic jiného, než klienta hájit,“ podotýká Tomáš.

Podobná kontroverze ovšem dělá zaměstnání advokáta, respektive právníka všeobecně, dost zajímavé i prestižní. Přitahuje proto kvalitní lidi, kteří si jsou své počínání schopni obhájit a kteří vědí, že to nebude lehké. Přesvědčení bojovníci za lidská práva ale zatím v České republice chybí. Známe je spíš ze seriálů a filmů.

02849498.jpeg

„To bych zrovna neřekl, že bychom tady měli takový ten, řekněme, americký styl, že by se tam chtěl někdo bušit za lidská práva. Spíš je ta právnická profese atraktivní. Přitahuje to lidi, kteří mít zajímavou profesi, jsou si vědomi toho, že to není lehká profese, že se budou probírat všemi různými paragrafy, kdy všechno souvisí s něčím, ale v jednom zákoně to nikdy napsané není. Je to pro lidi, kteří jsou schopni systematicky a analyticky uvažovat a musí mít zdravé svědomí. Každý si na začátku musí říci, jestli je schopen toto podstoupit nebo ne. To je ale potom i na jiných školách – ekonomové, stavaři –, každý má něco,“ myslí si Viktor a dodává: „Právník je právník, protože neumí počítat. U nás zase když jsme měli počítat trojčlenkou dědické podíly, tak to byla ta největší tragedie.“

Zlehčuje na závěr povolání právníků Viktor, který se sám chtěl od počátku vyhnout především kariéře advokáta. Díky svému vzdělání ale našel uplatnění u jednoho z největších developerů v zemi. Jeho plat je zhruba dvojnásobek toho, co by dostal v prvních letech praxe jako advokátní koncipient, jehož mzda se pohybuje v průměru kolem 23 tisíc korun, notářský koncipient má ještě o pár tisíc měně.

Finanční zlom nastává u právníků v praxi po složení odborných zkoušek, kdy je vzápětí mzda téměř dvojnásobná. Kariéru mimo právní oddělení volí ovšem mnoho absolventů práv, kteří mají díky svým schopnostem dveře otevřené na různých pozicích.

autor: Pavel Cyprich
Spustit audio