POSTudiu: Půvaby exotických jazyků

Koreanistika, lettonistika či indologie se specializací bengálština, hindština, sanskrt a tamilština. I takovéhle filologické obory můžete vystudovat třeba na Filozofické fakultě pražské Univerzity Karlovy. Pro Středoevropany někdy značně exotické země, jejich kultury, historie a jazyky přitahují mnoho uchazečů o studium – mezi nimi byl i Petr Kučera. Ten vystudoval turkologii, dějiny a kulturu islámských zemí a teorii a dějiny literatur zemí Asie a Afriky.

Jakou má u nás právě turkologie tradici? „Historie toho oboru sahá někam do 19. století, ale byl to spíš takový přílepek k orientalistickým oborům. Ale samostatně se obor etabloval až po druhé světové válce, kdy se začal vyučovat na Filozofické fakultě,“ vysvětluje Petr. „Pak bylo takové řekněme období temna, protože ten obor prakticky zanikl. Stát ho nechtěl podporovat – nebyl tu zájem podporovat výuku turečtiny a znalostí o Turecku jako kapitalistické zemi, členu NATO. Obor se obnovil až po Sametové revoluci. Jsme malý obor, ale snad úspěšně prosperující.“

Petr, který přednáší v Ústavu Blízkého východu a Afriky FF UK, je jedním z našich předních odborníků na Turecko. Má za sebou stáže v Berlíně, Ankaře, Istanbulu, Princetonu nebo na University of London. Zároveň přeložil do češtiny čtyři knihy držitele Nobelovy ceny Orhana Pamuka. Hned za první z nich obdržel dvě ceny Magnesia Litera – za objev a překlad roku.
I pro něj je ale obtížné skloubit překladatelskou a akademickou činnost: „Já teď trošku zápasím mezi svou polohou překladatele a akademika, protože to bohužel nejde úplně ruku v ruce. Akademický svět vyžaduje víc odborné práce, původní články, původní knihy. na literární překlad je bohužel nahlíženo trochu skrz prsty. I v nějakém obecném bodovém ohodnocení my překladatelé dopadáme špatně, protože ty překlady nám zabírají hodně času na úkor vědecké činnosti,“ uzavírá Petr Kučera.

Také doktorand japanologie Tomáš Jurkovič dělí svůj čas mezi univerzitní posluchárnu a trpělivou práci se slovníkem v ruce. Za víc než deset let přeložil do češtiny osm knih populárního japonského spisovatele Haruki Murakamiho. Původně o něm psal bakalářskou a diplomovou práci. „Zhruba v tu chvíli přišla nabídka z nakladatelství, které si tohoto autora vytipovalo. Ptali se u nás na škole, tam byli tak hodní, že dali vědět mě. Tak jsem to zkusil,“ říká Tomáš. Kolik času mu zabere takový překlad zhruba dvousetstránkové knihy? „To vždycky závisí na tom, co je to přesně za text. Na tu dvousetstránkovou bych asi řekl nějaký půlrok, se vším všudy.“

|foto: Martin Melichar

Absolventi jeho oboru se podle Tomáše profesně realizují především právě překlady nebo tlumočnictvím. Jsou samozřejmě i neobvyklejší osudy: „Když se někdo od nás odstěhuje do Japonska, tak většinou jede třeba na vysokoškolskou stáž, pak se třeba dostane do nějaké firmy a začne v Japonsku pracovat jako normální zaměstnanec. Nebo jsou lidi, co se tam jedou naučit nějakou tradiční dovednost – a potom se uchytí třeba jako zápasníci sumo. To už se taky jednomu člověku od nás podařilo.“

Zájem o japanologii přesto je. Podle Tomáše se na tento obor každoročně jen na pražské fakultě hlásí přibližně 200 uchazečů, z nichž ale uspěje zhruba desetina.

POSLECHNĚTE SI: Rozhovor s personalistkou Martinou Pavlíkovou o uplatnění absolventů filologických oborů