Pravdivý příběh elektronické kapely Plastic People. B4 nahrála coververze

Nejdřív východiska: B4, kteří mají doma jednu cenu Vinyla, se s léty stylově posouvají: od psychedelie a jamsessionové atmosféry staršího alba Ringo George Paul John k písním, nejúspěšněji na skutečně mimořádném albu Lux oxid (2012). Teď se rozhodli natočit písně Plastiků: všechny texty jsou ovšem přeložené do němčiny. Už proto, že B4 měli vždycky rádi germánský krautrock.

Nebudeme se zdržovat ujištěním, že na nové verze starých písní má každý z nás právo: to je samozřejmost. B4 byla navíc – přes rozdílný zvuk – velmi věrná plastikovským principům: s vášní trvá na rytmu, stejně jako Hlavsovo družstvo ráda ve správný čas uletí k chaosu, skrze opakované figury jako by se tu vážil čas. I ten hlas Tomáše Procházky zkreslený vocoderem jako by odkazoval k izolaci a odosobnění, které Milan Hlavsa dobře znal – jen je vyjadřoval jinými prostředky. K elektronice ovšem měl po léta blízko: od experimentů s těreminem po pozdní syntezátorovou kapelu Fiction. Tohle všechno ukazuje, že B4 nestavěli výraz pro Die Mitternachtmaus náhodně.

Čtěte také

Pochopitelně působí lehce dadaisticky, když si kapela vybere i píseň s textem Egona Bondyho Mladý holky, který spočívá jen v opakování onoho dvouslovného sloganu, a onen existenciální výkřik náležitě přeloží (Junge Mädels). Vcelku je ale album hypnoticky temné: od úvodní Die Mitternachtmaus (báseň Christiana Morgensterna Půlnoční myš mohla zůstat v originále) přes hustý zvuk téměř vážnohudebního Niemand až k sedmiminutové verzi Magische Nacht, tedy hitového „my žijeme v Praze / to je tam / kde se jednou zjeví / Duch sám“. Půdorys písní každopádně svedl Tomáše Procházku a spol., aby natočili své dosud nejpřehlednější, v čemsi nezáludné, ovšem taky jednoznačně nejtemnější album.

Je možné, že pro některé posluchače budou tyhle příspěvky vítaným a očekávaným momentem, kdy se u nás konečně někdo naplno přidal k revivalu syntetických zvuků 80. let: takže by B4 mohla – k vlastnímu překvapení – pro část hipsterské generace naplnit roli notně potemnělého Johna Mause. Tady se svými starými mašinami skutečně postoupili od staršího soundu k osmdesátkám: v lehčích polohách znějí postpunkově, ve studenějších a důraznějších polohách ale už skoro jako belgická electronic body music nebo berlínská urtechno scéna. Člověka až napadne, že nutnost očistit se skrze potemnělé ostinato, vlastní Hlavsovi a jeho době, se dnes asi nevynořila bez důvodu...

B4 – Die Mitternachtsmaus|foto: Polí5

Připomeňme, že B4 nikdy koncertně nehrála svá alba: jsou to studiově vymazlené projekty, kterým postprodukce uděluje další level detailů. Tentokrát ale prý kapela přislíbila vydavateli Josefu Jindrákovi, že nějaká živá vystoupení nastanou. Dovedu si představit, že se tam zastaví Vratislav Brabenec a vysype do elektropulsu krásně vřeštivé free sólo. A taky si dovedu představit, že mnoho fanoušků kuráže a originality v repertoáru Plastiků se nikdy nepotká s kuráží a originalitou téhle hudební generace.

B4: Die Mitternachtmaus - The Plastic People of the Universe Tribute. CD a download vydává Polí pět, 2015.