Příběhy z festivalu

Zhruba čtvrtina filmů, které ve Varech zhlédnu, patří mezi moje filmové zážitky roku. Čtvrtina jsou naopak omyly, propadáky a zklamání. Zbytek tvoří nezbytný základ průměrných festivalových filmů a snímků zajímavých pouze některou svou částí. Jako spokojený divák 40. ročníku v tomto článku vyzdvihnu tu první skupinu. Sekce Horizonty nabídla letos vítěze ze San Sebastianu, Cannes i Berlína - Dítě. Vítěz z Benátek, Vera Drake (r. Mike Leigh), chyběl jen proto, že už byl uveden v rámci Projektu 100. Všechny tři uvedené a oceňované filmy rozhodně nabízejí hluboký divácký zážitek:

Dítě

Dítě je další sociálně realistický a přitom neuvěřitelně napínavý film bratrů Jeana-Pierra a Luca Dardennových. Zlodějíček a překupník Bruno prodá svoje vlastní dítě. Jeho přítelkyně Soňa ho však udá policii a Bruno zabředá hlouběji a hlouběji do trablů, ve kterých už tak vězí pěkně hluboko. Až síla některých zážitků ho přiměje zvednout hlavu, zaplatit za vlastní blbosti a poznat úlevu slz. Silný příběh a přesná představa o charakterech hrdinů dává Dardennovým do rukou nástroje, jak z herců dostat maximum. Dítě je doslova fyzicky prožitým filmem. Po jeho zhlédnutí si nemyslím, že opomenutí řady slavnějších jmen byla v Cannes jakási francouzská malá "Zlatá palma" domů.

"I želvy létají" je mírně enigmatický název íránsko-iráckého filmu, který do tragické situace kurdských uprchlíků nedaleho irácko-tureckých hranic promítá několik témat. Válka se blíží a informace mají cenu zlata. Banda dětí, vedená nepsaným šéfem Satelitem, se živí sběrem a prodejem nevybuchlých min. Satelit navíc blufuje ohledně svých znalostí angličtiny a je tak jednou z nejdůležitějších osob vesnice. Nešťastná situace v jeho okolí neskýtá žádná přímočará východiska. Shrnutí situace v kurdské vsi by mohlo znít "zatraceni všemi". O to silnější a depresivnější výpověď nabízí film. Íránské nové vlně byl už několikrát prorokován konec, ale oblast, ve které tito filmaři žijí, dává jejich kinematograficky vzdělanému přístupu příležitost reflektovat zásadní civilizační témata. Po životě v Íránu a v Afghánistánu (např. pohledem Samiry Makhmalbafové) je tu právě Irák. Režisér Želv - Bahman Ghobadi (první Kurd mezi íránskými režiséry) - přidává další z řady svědectví o tom, jak se v Ose zla žije normálním lidem.

I želvy létají

Stylově variabilní a efektní přístup zvolil Mark Dornford-May, když adaptoval Meriméovu Carmen. Vznikla Carmen z Khayelitshe. Původní předlohu slyšíme v jazyce Xhosa (včetně exotických mlaskavek). Dokumentární záběry se zajímavě prolínají s fikcí s místními reáliemi, efektní triky kamery s operní stylizací. Vůči předloze je adaptace velmi uctivá a dokumentuje to, jak se klíčová témata přesunula do zemí mimo euroamerickou zónu a tzv. Západ. Co se dosud neposunulo, je pojetí ideálu ženské krásy. Český divák velmi silně vnímá právě to, že ohnivá Carmen je dost podsaditá a jejímu širokému obličeji dominují mírně šikmé, úzké štěrbiny pyšných očí.

Carmen z Khayelitshe

V rámci Horizontů se promítaly také hned dva Kim Ki-Dukovy filmy. To ovšem není nic zvláštního, protože Kim tu měl před pár lety vlastní retrospektivu, na kterou osobně přijel, vloni byly promítány dva filmy a v rámci 38. ročníku soutěžil jeho film Pobřežní hlídka. Korejské enfant terrible je totiž jedno ze slavných současných jmen, kterým festivaly chytají aktuální asijské trendy. A protože Kim natáčí levně a rychle, stíhá Evropu docela dobře zásobovat. Rozhodně to není na úkor kvality, o čemž svědčí něžný a symbolický snímek 3-Iron (překládáno jako Trojka železo i Golfová hůl). Tvůrce, který se jindy nevyhýbá zobrazování brutality a sebeubližování, se tu nečekaně dostal do blízkosti poetiky Lee Chang-Donga (Oáza) a dalších korejských tvůrců, rovněž průběžně promítaných ve Varech. Letos do této korejské sbírky přibyla Půvabná dívka, velmi pomalý a "podpovrchový" debut Lee Yoon-Kina.

Druhý Kim Ki-Dukův film Luk jsem neviděl a zbývá mi jako malý rest, který si z Varů odvážím. No a taky jsem prošvihl Sharon Stone, která při převzetí Křišťálového glóbu proslovila jednu z nejpitomějších děkovacích řečí, jakou si lze představit. Mír je prý, když v samoobsluze vrátíte nákupní vozík na své místo... Ale to už bychom se asi dostali někam trochu jinam.

3-Iron

Web 40. mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary