Přírodu chtějí chránit citlivější lidi, tvrdí cestovatel a fotograf Jan Hvízdal

Jan Hvízdal žil šest let na Špicberkách. Jako musher, majitel psího spřežení a stálý tamější průvodce už ale skončil. „Čekal mě tam nádherný sobecký život, mohl jsem v něm pokračovat, ale cítil jsem dluh vůči rodině,“ říká v cestovatelské Casablance. Přestěhoval se na Šumavu, polovinu roku tráví doma a polovinu průvodcováním. V posledním roce na lodi navštívil Antarktidu i Afriku.

16 fotografií

Nebudu dělat nic, co mě nebaví

„Nebudu dělat nic, co mě nebaví, to je taková moje mantra,“ říká s tím, že je teď 50 na 50 fotograf a průvodce. Vypráví také o tom, jak vlastní dojmy a přesvědčení mísí s informacemi z médií o klimatické krizi. „Strach nebo pocit nicotnosti nejsou dobrý motor změny,“ tvrdí o veřejné diskusi na klimatická témata. „Přírodu chtějí chránit citlivější lidi,“ myslí si. „Cesty na druhý konec planety jsou sobecké, to asi ano. Trochu se snažím vracet společnosti přednáškami, ale třeba také úklidem pláží.“

Pavel Sladký a Jan Hvízdal|foto:Tomáš Berný, Český rozhlas

Mám rád větrná místa

„Necítím se jako Nor, ale jsem tam strašně rád a jako doma. V určitých věcech k Norsku vzhlížím,“ uvažuje po dlouholeté práci pro tamější společnost. „Mám asi rád větrná místa. Bylo mi dobře na Novém Zélandu, v kanadské Albertě, v Antarktidě i na Kapverdách. Tam všude umí pořádně fouknout,“ zmiňuje při vyprávění Bissagoských ostrovů s unikátní přírodou. Těším se na každý nadcházející den.

Jak Jan Hvízdal mísí své africké, šumavské a špicberské zkušenosti? Poslechněte si nový díl podcastu Casablanca!