Proč se tolik lidí bojí klaunů?

Jednou ze studentek, které se do Španělska chystají, je i 23letá Lucie. Na pražské Filozofické fakultě právě dokončila obor překlad a tlumočení. „Ke Španělsku mám vztah úplně odmalička, moje mamka učí španělštinu a co si pamatuju, tak jsme tam jezdili každé léto na dovolenou. Sama jsem si pak vybrala španělštinu na gymplu a pokračovala jsem v ní i na vysoké škole.“ V letním semestru pojede do Malagy. Vybrala si tam předměty zaměřené na výzkum médií a publik v Evropě. „Mělo by to všechno být ve španělštině, což upřímně bude podle mě docela výzva. Pořád jsem si přece jen jistější v angličtině než ve španělštině,“ dodává.

Španělsko je podle Eurostatu nejatraktivnější destinací pro krátkodobé studium v zahraničí právě mezi evropskými studenty. Ve Španělsku v roce 2022 studovalo 11 % všech zahraničních studentů z Evropy. Informuje o tom server Euronews.

Evropští studenti taky tvoří téměř polovinu (43 %) všech zahraničních studentů. Přibližně 25 % přijelo do Evropy studovat z Asie a 17 % z Afriky. Podle údajů Eurostatu tvořili studenti z Asie 40 až 50 % všech zahraničních studentů na Kypru, v Irsku, Lotyšsku, Maďarsku a Finsku.

Jennifer (25) z Madagaskaru studovala na Sciences Po Paris ve Francii a jako studentka strávila jeden rok v zahraničí v Edinburgu. Měla „zájem vyzkoušet si britský vzdělávací systém“, město bylo „přátelské ke studentům“ a poplatky před brexitem byly „rozumné“, vysvětlila pro Euronews.

Magdaléna (23) jela během bakalářského studia na Erasmus dokonce dvakrát. „Jela jsem na Erasmus do Helsinek a byly to pro mě asi nejkrásnější měsíce v životě. V Praze studuji žurnalistiku, ale v Helsinkách jsem si zapsala i předměty z politologie,“ uvedla. Díky skvělým zkušenostem z tamní univerzity si hned po návratu do Prahy podala přihlášku na magisterský obor Mezinárodní vztahy, který nyní studuje.

Od roku 1998 do roku 2023 se na studium nebo stáž do zahraničí dostalo přes 411 tisíc českých účastníků, naopak do Česka jich zavítalo kolem 450 tisíc. Nejvíc do zahraničí vyjížděli studenti a pracovníci vysokých škol. Do roku 2023 se studenti vysokých škol zúčastnili 121 540 studijních pobytů a 22 628 praktických stáží. Vyplývá to z dat Domu zahraniční spolupráce (DZS).

Tyto výrobky, které se často vyrábějí z přísad, jako je sója nebo pšenice, tak zůstanou na pultech pod známými označeními – alespoň prozatím. Názory spotřebitelů v bruselském supermarketu se ale různí. Informoval o tom web Euronews.

„Mně to připadá rozporuplné, protože maso je třeba kuře,” řekla Maria Ana Silva, dvaadvacetiletá portugalská studentka. „Pokud jsou tyto výrobky rostlinného původu, měly by se jmenovat jinak.” Jeanne, devatenáctiletá studentka veteriny, naopak považuje současné označení za užitečné. „Většina receptů je na bázi masa, takže jako pro vegetariánku je pro mě snazší se jimi řídit, když jsou označené známými pojmy.”

Rozhodnutí soudu je v rozporu s předpisy ve Francii, kde zákony přijaté v letech 2022 a 2024 brání používání výrazů jako „steak,“ „řízek,” nebo „šunka” u výrobků rostlinného původu, připomíná web Euractiv.

Evropský soudní dvůr také nevylučuje, že členské státy přijmou vlastní opatření k zavedení legislativních pojmů a vyjasní, co je to „steak” nebo „svíčková“, což by jednotlivým vládám  mělo umožnit, aby názvy související s masem omezily pouze na výrobky s určitým složením.

Podle Evropské vegetariánské unie (EVU) by pokusy o právní vymezení těchto produktů mohly narušit jednotný trh kvůli „kulturním a jazykovým rozdílům.” „Párek v Německu by se mohl lišit od párku ve Francii,” uvádí EVU ve své zprávě.

Veganské a vegetariánské organizace považují verdikt Evropského soudního dvoru za krok kupředu. „Změna názvů by spotřebitele zmátla. Používání známých termínů navíc chrání jejich spotřebitelská práva,” uvedl Rafael Pinto z Evropské vegetariánské unie.

Přestože masný průmysl neočekává výrazné ekonomické dopady, zůstávají obavy z možného roztříštění trhu. Podle Paola Patruna z Evropského svazu zpracovatelů masa hrozí, že si jednotlivé země nastaví vlastní pravidla, což by mohlo vést k zmatkům a narušit jednotný evropský trh.

Jižní Rumunsko zažilo v posledních pěti letech čtyři období sucha. Místní farmáři tvrdí, že letošní rok byl nejhorší. V některých oblastech župy Buzau zpustošily týdny intenzivního vedra a nedostatku vláhy více než 90 procent kukuřice, informoval web Balkan Insight. Tato dlouhodobě nejpěstovanější obilnina v oblasti je na nedostatek vody zvlášť citlivá. Rostoucí teploty a stále častější sucha tak nutí farmáře zaměřit se na odolnější plodiny, jako je například slunečnice. 

Rumunsko je přitom jedním z největších vývozců kukuřice na světě. V roce 2022 vyvezlo kukuřici v hodnotě 1,7 miliardy eur a zemědělství tvoří celkově asi pět procent jeho HDP. Zaměstnává navíc přibližně 30 % obyvatelstva. Otázka, zda se zemědělský sektor dokáže přizpůsobit stále extrémnějším klimatickým podmínkám, je proto stále naléhavější.

Mnoho farmářů tak začíná přecházet na nové strategie, jak píše web Central European Times. Omezují pěstování kukuřice a u té zbývající zkouší nové metody uchování vlhkosti v půdě, například pomocí bezorebného pěstování.

V oblastech jako Oltenia, nejteplejším regionu Rumunska na hranicích s Bulharskem, se ale zdá, že spoléhat se na tradiční jarní plodiny, které musí přežít stále teplejší léto, už není možné. Desertifikace tam proměnila půdu na písečné duny, kterým se přezdívá „Oltenská Sahara“.

Důvody lze hledat nejen v oteplování, ale i v historii. V 60. a 70. letech docházelo v Rumunsku k masivnímu odlesňování ve prospěch zemědělství. Dnešní rozšiřování pouště je tak částečným důsledkem těchto kroků. Stromy tehdy udržovaly písek skrytý pod vrstvou mechu a dalších rostlin, které s příchodem zemědělství zmizely.

Rumunská vláda si proto vytyčila cíl zalesnit 56 000 hektarů do roku 2026. Odborníci ale upozorňují, že kromě finanční investice do obnovy lesů region potřebuje také komplexní strategii jak s erozí bojovat.

Žraloci obrovští běžně obývají teplé vody tropických oceánů a málokdy se vydávají do oblastí s teplotou vody nižší než 21 stupňů Celsia. Vlivem oteplování se pro ně ale voda na původních stanovištích stává teplou až příliš a zvířata proto hledají útočiště v chladnějších oblastech.

Vědci z britské Univerzity v Southamptonu a Marine Biological Association ve studii zveřejněné na webu Nature vysvětlují, že náchylnost žraloků k nehodám s loděmi je způsobená hlavně tím, že tráví většinu času v povrchových vodách a často se pohybují v pobřežních oblastech, kde je lodní doprava nejintenzivnější.

Studie zkombinovala data ze satelitního sledování žraloků obrovských, kterým se přezdívá také velrybí, s globálními klimatickými modely, aby předpověděla budoucí rozšíření těchto zvířat podle různých klimatických scénářů. Výsledky sledování vědci také porovnali s informacemi o hustotě lodní dopravy.

Výsledky podle webu Euronews ukazují, že pokud nedojde ke snížení emisí, může žralokům do roku 2100 zmizet více než polovina jejich bezpečného biotopu, zejména v Asii. Naopak při udržitelném scénáři, který by omezil globální oteplování na maximálně 2 stupně Celsia, by došlo k nárůstu jejich životního prostoru a to zejména v evropských vodách.

Vědci nyní také vyzývají vlády, aby přijaly opatření na ochranu těchto mořských obrů, například zpomalením lodí nebo přesměrováním tras v kritických oblastech.

Totožnost vítěze ani konkrétní místo, kde byla zlatá sova ukryta, zatím nebylo zveřejněno. Zlatá sova se ale měla nacházet někde na území Francie. Soška měla být posázená diamanty a měla vážit asi 10 kilogramů. Odhaduje se, že její hodnota je zhruba 150 tisíc eur, což je v přepočtu téměř 3,8 milionu korun.

Honba za sovím pokladem začala knihou „Sur la trace de la chouette d’or“, kterou v roce 1993 vydali Régis Hauser, marketingový poradce a tvůrce hádanek, a Michel Becker, umělec, který byl kurátorem ilustrací knihy a autorem sošky. Kniha vyšla ve třech vydáních.

Cenný předmět byl zakopán a vodítka k jeho umístění byla ukryta v 11 textových a vizuálních hádankách publikovaných v knize. Mnohé z hledačů pokladů zajímalo spíš řešení samotných hádanek než skutečný nález sošky.

Hon na zlatou sovu provázejí také kontroverze. Od Hauserovy smrti v roce 2009 probíhají různá soudní řízení mezi jeho dědici a Beckerem. Řešení hry totiž bylo známo pouze Hauserovi a Becker nakonec získal odpovědi na hádanky až začátkem roku 2020. Lov obnovil a vytvořil fórum na Discordu, aby povzbudil loveckou komunitu a zachoval kulturní odkaz záhady.

Na videu, které poskytla společnost Transport for New South Wales, je vidět, jak koala prozkoumává výtah a poté schází po schodišti. Zvířete si všiml strážník z projíždějícího vlaku a upozornil strojvedoucí, aby při průjezdu stanicí zpomalily. Policie dorazila kolem půl páté ráno a vačnatce odnesla zpět přes plot do přilehlého křoví. O incidentu se šťastným koncem informuje 9News a agentura Reuters.

V jihozápadním Sydney žije stále menší populace koalů. V současnosti jsou pro ně hlavními hrozbami ztráta přirozeného prostředí, časté požáry a urbanizace. Koalové potřebují rozsáhlé oblasti zdravého, nepřerušeného lesa. Při hledání nového teritoria nebo partnera mohou urazit velké vzdálenosti, k čemuž vyžadují biokoridory, které jsou narušovány rostoucí lidskou činností, zejména v pobřežních oblastech. Jednotlivé populace koalů jsou tak navzájem izolovány ve stále se zmenšujících zbytcích zalesněných území.

Vláda Nového Jižního Walesu usiluje o ochranu těchto vačnatců. Investovala 600 tisíc dolarů do regionu a jmenovala speciálního úředníka pro koaly, který se zaměřuje na obnovu přirozených biotopů a sledování tras těchto zvířat. Data z jejich sledování se využívají při budování biokoridorů, aby se zabránilo úmrtí koalů při dopravních nehodách. Tato strategie se vztahuje na 18 dalších populací koal v celém státě a je podpořena investicí téměř 16 milionů dolarů.

„Na zemi máme radarový vysílač, malý štítek připevněný na hřbetě včely mezi křídly jako malý batoh a přijímač, který nese dron letící nad ní,“ vysvětlila pro BBC Radio Oxford vedoucí týmu Dr. Tonya Landerová z katedry biologie. Doufá, že se o zařízení podělí s dalšími výzkumníky. Podle týmu výzkumníků je důležité lokalizovat hmyz, monitorovat jeho chování a sledovat migraci rojů.

Zpráva zveřejněná v časopise Biological Conservation v loňském roce varovala, že více než 40 procentům světových druhů hmyzu hrozí v příštích desetiletích vyhynutí. Jako zvláště ohrožené byly označeny můry a motýli, brouci hovniválové, mravenci a právě včely.

Entomologové dosud pojmenovali přibližně milion druhů hmyzu, ale podle odhadů žije na planetě asi pět milionů druhů hmyzu a mnoho z nich by mohlo vyhynout dříve, než je věda zaznamená. Předpokládá se, že za úbytek hmyzu může ztráta stanovišť, pesticidy, nemoci a změna klimatu.

Hmyz přitom hraje klíčovou roli v potravním řetězci. Je potravou pro ptáky, ale taky opyluje květiny. Hmyz je užitečný i na druhém konci potravního řetězce. Rozkládá obrovské množství živočišných výkalů a uhynulých zvířat a recykluje živiny zpět do půdy.

Výhodou nové technologie je podle Landerové větší dosah. S Biotracks bude podle ní možné sledování z několika metrů rozšířit na celé pole. Technologie je už v provozu, ale s testováním hmyzu výzkumníci ještě nezačali. „Čekají nás velké věci, ale teď jsme v tom přechodném bodě,“ uvedla pro BBC Landerová.

Z vyřízených 1400 žádostí Ministerstvo zdravotnictví uznalo 658. Dohromady jim jako odškodné ministerstvo vyplatilo téměř 200 milionů korun. „Původní odhad ministerstva zdravotnictví se pohyboval okolo 400 žádostí celkem, nakonec však podle aktuálních čísel přišlo 1979 žádostí, tedy pětinásobek,” uvedl pro server ROMEA Policar.

Desítky žen se ale odškodnění ani nepokoušejí získat, protože z té doby nemají potřebnou zdravotní dokumentaci, uvádí server Heroine. Na problematický proces pro ROMEA upozornila právnička a psycholožka z Ligy lidských práv Jana Řepová. Jako důkaz by měly stačit i odborná vyjádření, svědecké výpovědi nebo třeba podklady jiných úřadů. Ty je ale často těžké po tak dlouhé době dohledat. Ministerstvo zdravotnictví tak podle Řepové v mnoha případech odmítá jiné důkazy než právě zdravotnickou dokumentaci.

Sterilizace prováděné v rozporu se zákonem probíhaly v České republice (potažmo v ČSR) od konce 60. let 20. století. V roce 1973 stát umožnil i finanční motivaci žen. Poslední zaznamenaný případ systematické sterilizace, tedy operativního odstranění dělohy, je z roku 2007. Zákon o odškodňování nezákonně sterilizovaných občanů vstoupil v platnost v lednu 2022, po osmnáctiletém boji aktivistů a lidskoprávních organizací.

Podle Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj vzrostly ceny nájemného v letech 2015 až 2024 ve Spojených státech o 54 %, v Číně o 32 % a v EU o téměř 15 %. Ve velkých městech byl nárůst ještě větší – v některých se nájemné ve stejném období zdvojnásobilo. Dostupnost bydlení se celosvětově stala kritickým problémem, informuje španělský server El País. Města, která byla dříve dostupná, teď dosahují neudržitelných cen. Navrhovaná řešení, jako je výstavba dalších domů, omezení nájemného, nebo různé příspěvky na bydlení, šíření problému nezastavila.

Původ současné krize by se dal vysledovat až k politice na konci 20. století, kdy vlády mnoha západních zemí omezily výstavbu veřejných bytů. Stárnoucí veřejné bydlení se místo pravidelné údržby nechávalo chátrat a často se bouralo, aniž by se stavěla náhrada.

Stejně tomu bylo i v České republice. K tomu se ale přidala i rozsáhlá privatizace městských a obecních bytů. Města tak ve velkém přišla nejenom o možnost ubytovávat lidi v sociální nouzi, ale i ovlivňovat ceny realitního trhu. V Praze je teď podle nejméně dostupné bydlení v Evropě.

Podle analýzy, kterou představili zástupci neziskových organizací zabývajících se problematikou bydlení vzrostly za posledních pět let ceny bytů o více než 50%, zatímco průměrné mzdy vzrostly pouze o 21%. A to i navzdory mírnému navýšení počtu postavených bytů nebo novým inovativním politikám. Podle textu webu Politico z konce loňského roku je v Praze na nákup bytu o 75 metrech čtverečních potřeba asi 25 ročních průměrných čistých platů.