Potkávám rodiče, kteří své dítě váží dvanáctkrát denně, říká ergoterapeutka Ludvíčková

16. říjen 2024

„Nejčastěji řeším vybíravost v jídle, to je zlatý grál,“ říká dětská ergoterapeutka a zakladatelka projektu Škola papání Jitka Ludvíčková. „Nejlepší strategie je podávat vyzkoušené jídlo spolu s novým. A důležité je i okolí. Běží digestoř, štěká pes? Odběhla maminka a vyndává myčku? I to výrazně ovlivňuje chuť dítěte sedět u stolu a jíst,“ vysvětluje.

„Pakliže mají děti problém s jídlem, který vznikl do jejich tří let, je ten problém vždycky v těle, nikdy to není jejich rozhodnutí,“ říká Jitka. Roli podle ní hraje úplně všechno, rýma nebo angína výrazně snižují chuť a ochotu jíst a zásadní je i to, jestli se dítěti pohodlně sedí. „Když dítě špatně dýchá nosem, špatně se mu kouše. Když nesedí správně, je pro něj hrozně těžké držet u jídla pozornost.“

„Spouštěčem poruchy příjmu potravy u dětí bývá často třeba banální nemoc, během které logicky u každého člověka poklesne chuť a ochota jíst. Rodiče, kteří jsou ale na jídlo fixovaní a jsou zvyklí na dítě tlačit, tlačí o to víc. Obrovská informovanost rodičů je v tomhle spíš škodlivá. A škodí i to, že všichni máme doma váhu. Některé maminky si návyk vážit dítě s sebou nesou z porodnice. Stresují se pak každou stagnací nebo i malým váhovým úbytkem,“ říká Jitka. „Setkávám se s rodiči, kteří své dítě váží desetkrát dvanáctkrát denně.“

„Zdravé dítě by mělo nad jídlem u stolu strávit 15 nebo 20 minut, u těch méně šikovných je to půlhodina. Delší čas nedává smysl,“ upozorňuje ergoterapeutka. „Apeluju na rodiče, aby svoje děti ochránili před tlakem okolí, které sleduje a komentuje, kolik toho, například na rodinných návštěvách, snědly. Je třeba nedělat z jídla takové téma. A je nepřípustné komentovat něčí nízkou váhu, stejně jako nekomentujeme tu vysokou,“ dodává.

„Problém je frustrace rodičů. A existují vhodnější a pak méně vhodné reakce na problémy s jídlem.“ Poslechněte si rozhovor s Jitkou Ludvíčkovou.

Spustit audio

Související