Projekt Semiomime: Metrosexuální kýč DJ Hiddena
V popisech a recenzích desek není snad odpornějšího slovního spojení než „imaginární soundtrack“. Někteří tvůrci tak hrdě označují sami sebe, jiným, jako například holandskému jednočlennému projektu Semiomime, tuto nálepku v tiskové zprávě vnutí vydavatel.
Co to je, ten imaginární soundtrack? Zdá se, že hudba, která má schopnost vyvolávat v posluchači jakési kvazifilmové obrazy. Tuhle vlastnost ale, troufám si tvrdit, má hudba jakákoli, určujícím prvkem je tu posluchačova představivost a skutečnost, že hudba je ze všech druhů umění tím nejabstraktnějším. A v této skutečnosti právě spočívá ošidnost označení „imaginární soundtrack“: nejstřízlivěji by jej totiž šlo interpretovat jako „výraz údivu prvního popaře po prvním setkání s něčím mimo rozjuchaný žánr.“
Na podobnou „sonickou cestu“ se na albu From Memory vydává i Noel Wessels, známý především jako DJ Hidden. Coby producent taneční hudby se rozhodl učinit podle vlastních měřítek odvážný krok a vytvořit něco jiného než dusavé rytmické kousky určené k pocení na parketu. Jenže zvukové končiny, ve kterých pátrá, jsou neznámé pouze jemu samotnému: trocha terénních nahrávek promíchaná s glitchi, ambientem a náladami v triphopovém duchu, syntetické smyčce a vybrnkávání na klavír. Ano, při poslechu se rovnýma nohama ocitáme v ilustrativní šmíře ve stylu „když v baru houstne dým“. Wesselsova taneční průprava se navíc projevuje v naprosté jalovosti jedním prstem vybrnkávaných motivků a útěcích k jistotě v podobě beatů, kdykoliv má autor pocit, že neví kudy kam. Co víc, celou pětasedmdesátiminutovou nahrávkou prostupuje ohavně nepřirozená „prosluněnost“, jíž se zhusta nehodlají vzdávat ani autoři té nejostřejší a nejtemnější taneční hudby. Latentní Ibiza, dalo by se říci. Nebo jinak: tohle album je nesnesitelně metrosexuální.
Podobných zvukových výletů zná pop music spoustu, pod maskou touhy po vytvoření něčeho „hlubšího“, atmosférického, experimentálního se ale skrývá pouhá bezradnost, krasodušství a kýč. DJ Hidden by se měl jako klíště držet svého kopyta a tanečních parketů, na kterých rozhoduje hybnost a záležitosti jako autorská původnost, skladatelské řemeslo a cit pro jemné nuance. Coby Semiomime totiž pouze bez ladu, skladu a hlubšího ponoru navršil elementy, které samy o sobě mají jistý potenciál, a pustil je pomaleji, než obvykle činí.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor

Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.