Prolomit vlny: Humanisto, ke zdi!

I když tato nepochopitelná kritika míří na konkrétní školu, schytávají ji humanitní obory celkově. Proč by ne, vždyť už se to děje tak dlouho. Humanitní vědy jsou příliš lehké, bezúčelné, produkují líné pseudointelektuály bez práce, za které musí platit ti poctivě pracující. Rozhodl jsem se tedy, že zkusím potěšit všechny posedlé pragmatikou a jednoduchými čísly. Už několik let u nás (a po celé Evropě) probíhá průzkum zaměstnanosti absolventů všech vysokých škol, na starosti ho má program Reflex vedený Střediskem vzdělávací politiky na PedF UK. Schválně, jestli jsou podle čísel Reflexu humanitní obory opravdu takový póvl.

Začnu třeba nezaměstnaností naší filozofující a hloubavé mládeže. Jak si vůbec můžou dovolit číst na úřadech práce Descartese? Proč radši nešli studovat něco pořádného? Tady je tedy první číslo. Přechod z vysoké školy do prvního zaměstnání mají humanitní obory s průměrnými dvěma měsíci skoro nejkratší. Lépe je na tom třeba vzdělávání nebo stavebnictví, o moc hůře naopak strojírenství a elektrotechnika.

Jasně, humanitní obory dostanou práci ve fast foodu hned, technické obory mohou čekat tři měsíce na opravdu zajímavou nabídku, která odpovídá jejich klasifikaci. Což je velmi dobrý argument, který navíc bohužel není zas tak daleko od pravdy. Pouze 67 procent absolventů humanitních oborů dělá práci, která je v oboru a odpovídá jejich vzdělání. Co už ale skoro nikdo neví nebo neuvádí, je fakt, že úplně stejných 67 procent vykazují studenti ekonomie a zemědělské obory dokonce ještě o 11 procent méně. Zvlášť u ekonomie, vědy čísel, která má přinést auto, dům i dovolenou, může taková statistika opravdu zklamat. Člověku se pak chce strhnout všechny ty plakáty v metru slibující „diplom, který má opravdu smysl“. Dost špatně jsou na tom i přírodovědná studia.

Humanitní obory člověka také neuchrání, nemohou slíbit čísly potvrzenou kariérní jistotu, ale svým studentům přináší největší osobní rozvoj (podle průzkumu Reflex 2010 jsou na tom lépe už jen umělecké obory). Lenka Vochocová studuje postgraduál na FSV UK a vede občanské sdružení Inventura. Osobní rozvoj pro ni znamená mít schopnost kritického pohledu na sebe i na společnost a také rozvoj v šíři příbuzných oborů. Člověk má tendenci věnovat se věcem, které hned nevyužije, ale stává se zaměstnatelnějším, protože se umí snadno rekvalifikovat, orientovat se v širší oblasti a případně se zaměřit na jeden předmět do hloubky. Něco takového by určitě ocenili trápící se studenti zemědělských fakult. Na práci jich po dostudování čeká až 77 procent a rekvalifikace pro ně není zdaleka tak jednoduchá.

Filozofická fakulta Univerzita Karlova|foto: Filip Jandourek

Humanisti dostávají neustále společenské facky, jednoduše proto, že jejich účel se tak těžce měří čísly a že netvoří specifické oborové pracovníky. Horší reputaci mají snad jen umělci. Přitom absolventi AMU podle Reflexu patří mezi ty, co nejrychleji získají práci, pociťují největší osobní rozvoj, nejčastěji pracují ve svém oboru a na úrovni odpovídající jejich vzdělání.

I kdyby na tom umělci či humanisti byli hůře než většina fakult, nevraživost vůči nim je už únavná. Je načase přestat se navzájem pošťuchovat mezi obory a celoplošně vyřešit problém masového vzdělávání ve vysokém školství.