Prolomit vlny: Krucajselement!

02491134.jpeg
02491134.jpeg

Už od roku 1963 můžou malí diváci a malé divačky tehdejší Československé televize sledovat před spaním krátké pohádkové příběhy (napřed jako Stříbrné zrcátko, od roku 1965 pak pravidelně jako Večerníček).

Média přinesla zprávu, že klasický dětský pořad se na popud nového ředitele České televize přesune z prvního veřejnoprávního kanálu na ČT2, protože mu klesá sledovanost. Tahle informace byla podnětem k zamyšlení nad jedním z nejoblíbenějších večerníčkovských seriálů – Krkonošskými pohádkami.

Anče! Kuba! Hajnej! Himllaudóndonrvetrkrucajselement! Pokud jste nestrávili posledních třicet let na jiné planetě, jen těžko se vám při těchto slovech nevybaví hamižný imperialistický záporák Trautenberk, trojčlenná skvadra jeho bezpáteřních poddaných a na druhé straně barikády rozšafný Krakonoš s vizáží metalového proroka a fízlující sojkou na rameni. Seriál, který se nesmazatelně – a většinou, zdá se, pozitivně – vepsal do paměti několika generací dětských diváků, mi spolehlivě plaší kladiva pokaždé, když (u rodičů) projdu kolem obrazovky, z níž se line medová krkonošská znělka a František Peterka s berlou má nakročeno přes papundeklové velehory.

Proboha proč, ptáte se? Co může komu vadit na téhle neviňoučké a roztomiloučké smyšlence pro děcka? V první a v podstatě jediné řadě to, že celá tahle „legrace“ je postavená na té nejodpudivější esenci čecháčkovství, navíc zákeřně servírované bez nadhledu, reflexe nebo jakéhokoli jiného rozměru, který by malým divákům napověděl, že, ehm, takhle se vlastně chovat nemá. Projděte si to se mnou.

02491135.jpeg

Tak zaprvé Trautenberk (samozřejmě že Němec nebo něco podobného, fuj!) je jedinou poctivou negativní postavou. Je odpudivě líný, chtivý peněz, své zaměstnance šikanuje, odírá a využívá, jak se dá. Jeho hospodyně Anče a čeledín Kuba jsou na druhou stranu takoví ti malí čeští poctivci, co si šušní na hypotéku a nechají sebou ochotně orat, vláčet i podmítat (vždyť Trautenberk je sice bídně, ale přece platí!). Byť neradi vždycky nakonec udělají, co se jim poručí, i kdyby to mělo být proti někomu jinému. Jen výjimečně a náznakem si dupnou, když už jim něco přijde jó přes čárku. Ale stačí, aby feudál zachrastil měšcem a příslib pár stříbrňáků nebo krejcarů nebo čeho na svatbu z nich zase udělá ochotné loutky v rukou mocipána. Ostatně, on to za ně Krakonoš nakonec vyřeší! Ještě o něco horší je v tomhle ustrašenec hajnej, který ovšem narozdíl od posluhy třímá v rukou nabitou dvouhlavňovku. Tenhle prototyp milicionáře či dozorce z koncentráku je výkonnou a zastrašovací mocí diktátora, ochotnou (i když tak trochu hezky česky nespolehlivě) třeba i střílet do dělníků. Brrr. A samotný pán hor, Krakonoš? Jeho zdánlivě moudrý vous skrývá spíš potměšilý úšklebek škodolibého souseda, který rád postraší, když může, a neváhá k tomu využít nadpřirozené síly i opeřeného práskače.



Už mě chápete? Televizi ani děti nemám a mít neplánuju, ale kdybych měl, tenhle Večerníček bych jim buď zakázal, nebo každý díl doprovázel výchovnou přednáškou, která by ho uvedla do patřičného etického kontextu jako neblahé paměti mjr. Zemana. Prostě proto, že bych nechtěl, aby vyrůstaly s nebezpečným předobrazem těchhle odporně pokroucených charakterů, a já z nich nakonec za pár let měl Anče nebo Kubu nebo hajnýho nebo vlastně kohokoli z krkonošské party. S tímhle běžte ne na Dvojku, ale klidně na Desítku.