Prolomit vlny: Sportem proti drogám?

02553162.jpeg
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02553162.jpeg
0:00
/
0:00

Před nedávnými krajskými volbami mi do schránky přišla spousta předvolebních tiskovin, včetně výtisku jednoho týdeníku. I ten se věnoval volbám a představoval kandidáty na hejtmana prostřednictvím otázek, které jim položil. Všichni odpovídali na stejné otázky. Jedna z nich se týkala řešení drogové situace v regionu. Se zájmem jsem se začetla do odpovědí a nestačila se divit.

I po více než dvaceti letech, kdy se řada odborníků snaží prosazovat racionální protidrogovou politiku, po létech snahy, výzkumů a informování o tom, že prvoplánové strašení dětí feťáckými příběhy, nebo naopak pořádání sportovních turnajů pod heslem „Sportem proti drogám“ v rámci prevence užívání drog nijak výrazně nefungují, se tahle témata znovu a znovu objevují. Stále jsou na nejvyšších příčkách populistických prohlášení uchazečů o politický mandát.

Zatímco na odborném poli musíte nejdřív všechno pečlivě ověřit výzkumem, abyste mohli o něčem tvrdit, že je to účinné, na tom politickém se zdá, že si můžete vykládat, co se vám zlíbí, hlavně když se to bude líbit potenciálním voličům. Co na tom, že je léta výzkumy dokazováno, že tyto aktivity drogovou situaci nijak výrazně neřeší. A tak jsem se dočetla, že by bylo dobré vybudovat nová sportoviště a děti vést ke sportu, zorganizovat exkurze, během nichž by se děti podívaly do feťáckého doupěte a pak do léčebny, a vůbec by bylo nejlepší je zastrašit tak, aby na téma užívání drog ani nepomyslely.

A teď střih. Přesouvám se do terapeutické komunity pro drogově závislé. Na skupině sedí čtrnáct abstinujících toxíků. Jeden z nich právě popisuje svůj životní příběh a taky sportovní kariéru. Kdyby se v šestnácti nevykašlal na fotbal, mohl teď hrát ligu, měl k tomu solidně nakročeno už od dětství. Vedle něj sedí další fotbalista. Dál v kolečku biatlonista, který ještě před pár lety sbíral medaile na republikové úrovni. Na druhé straně kroužku bývalá nadějná baletka. Před časem jsem se v podobné situaci potkala s klukem, co sbíral republiková ocenění na snowboardu, a s jiným, co skákal na lyžích s budoucími olympioniky.

Tihle všichni měli evidentně sportoviště na dosah, a stejně je to před drogami neuchránilo. Ani zastrašování nebo dříve hodně oblíbené besedy s uživateli drog nezůstávají bez následků. Kolikrát jsem od svých klientů slyšela, že měli od dětství touhu nebo potřebu se nějak lišit a nevěděli jak. Někdy až do chvíle, když přišel na besedu charismatický toxík, kterého se pak rozhodli v jeho osudu následovat.

02518902.jpeg

Je mi jasné, že do předvolebního programu budoucích politiků se asi těžko kdy dostanou kontroverzní, ač praxí i výzkumy ověřené programy minimalizace rizik, jako je například místnost pro bezpečnou aplikaci drog, tzv. šlehárna, která funguje v zahraničí. Na druhou stranu ale jiné programy minimalizace rizik, jako je výměna injekčních stříkaček a racionální plánování poradenských a léčebných služeb pro uživatele drog, mi přijdou o něco vhodnější a smysluplnější než neustálé zastrašování nebo vyhlašování nových a nových turnajů pod heslem „Sportem proti drogám“.

Koneckonců většina mých klientů nezačala brát drogy proto, že by žila mimo dosah sportovních hřišť nebo by neslyšeli o tom, jak jsou drogy špatné. Začátek jejich drogové kariéry často souvisel mimo jiné s jejich osobnostním vývojem, situací v rodině a psychickým zdravím. Takže se prosím vraťme zpátky na zem a nevěřme všemu, co nám politici říkají.