Prolomit vlny: Zbožnost z donucení?

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 02899663.jpeg
0:00
/
0:00

Turecký premiér Recep Tayyip Erdoğan v souvislosti s reformou základního a středního školství před nějakou dobou prohlásil, že si přeje vychovat zbožnou generaci. Snaží se toho dosáhnout omezováním svobody slova a základních lidských práv, zavíráním lidí do vězení za rouhání a teď v neposlední řadě i prostřednictvím slzného plynu a vodních děl stříkajících nebezpečné chemikálie.

Jak by asi měla vypadat ta zbožná generace, o které premiér Erdoğan sní? Zbožnost a víra může i v rámci jednoho náboženství nabývat různých forem a podob, mohou se zdůrazňovat různé věci. A jednou věcí, která se zdůrazňuje velmi často – ať už jde o islám, křesťanství, judaismus, nebo co jiného – je poslušnost. Velmi často se přitom ani nemyslí poslušnost Bohu jako spíše těm, kdo se tváří, že znají jeho vůli a vědí, co musíme a co naopak nesmíme, za co nás po smrti čeká odměna a za co trest. Co je horšího než člověk, který ví, co je pro vás nejlepší, a má možnost vám tu správnou cestu vnutit i násilím, když se vám po ní zrovna nechce jít, a zlikvidovat vás, když to nepůjde jinak?

Turecký premiér je jen jeden příklad za všechny. Je tu patriarcha ruské pravoslavné církve Kirill a jeho kamarád Vladimir Putin, je tu Muslimské bratrstvo v Egyptě a dalších zemích, jsou tu bigotní konzervativci ve Spojených státech a tak dále. I v České republice se najdou křesťané, kteří by uvítali takovou moc, jakou má v rukou Kirill nebo Erdoğan.

02888733.jpeg

Jako věřícímu člověku mi přijde hezké, když někdo nepije alkohol, protože to odporuje jeho víře, když někdo věnuje svůj čas modlitbám a studiu svatých textů nebo když – jako příklad z jiné strany – židovský prodavač o sabatu neotevře svůj obchod, protože věří, že je to den, který Hospodin oddělil k odpočinku. Přijde mi to hezké a považuji za nesmírně důležité, aby nikomu nebyla upírána možnost žít v souladu se svou vírou, ať už je jakákoli. Je ale hezké, když někdo nepije alkohol, protože jeho prodej vláda z náboženských důvodů zakázala (jako v Turecku), když se musí věnovat studiu islámu, protože je to ve školních osnovách (opět Turecko), nebo když v Jeruzalémě prodavač o sabatu neotevře svůj obchod, protože se bojí, že by mu ortodoxní židé rozbili výlohu kamením?

Proti imperativu poslušnosti stavím princip svobody a najednou se mi před očima rýsuje jiná zbožnost. Člověk, který věří v Boha a jeho svrchovanost a uznává jeho autoritu nad celým světem, se nesklání před lidmi, kteří chtějí mít patent na rozum a na to, jak má vypadat správná víra. Kromě toho mám tou svobodou na mysli ještě to, že skutečně zbožný může být jen člověk, který má možnost zbožný nebýt. Přijmout Boha lze jen tehdy, když máme možnost jej odmítnout. Bojím se ale, že tohle by premiér Erdoğan asi nepochopil.