Prorok bez víry a morálky
Jedna ze stěžejních událostí letošního festivalu francouzského filmu je bezesporu česká premiéra oceňovaného filmu Jacquese Audiarda Prorok. Svůj pohled na pozoruhodné drama z drsného francouzského vězení nabízí ve své recenzi Vít Schmarc.
Hrdina se jménem, ale bez minulosti, vstupuje za zdi drsného francouzského vězení. Nepatří nikam. Ač sám arabského původu, u svých soukmenovců ochranu nenachází. Nerozumí, nevyzná se, jen se vyděšeně rozhlíží a čeká, odkud přijde první rána. Podobné nepopsané listy, které všem slouží jako rohožka na boty, však občas rozvinou velkolepý příběh, na jehož konci je úplně opačný člověk. Sebevědomý, drsný, nelítostný, prostý jakýchkoli zábran. Takovým člověkem je i Malik el Djebena.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU RECENZI!
Film Jacquese Audiarda rozvíjí osvědčené schéma vyprávění o ustrašeném chlapci ze spodiny, který se díky těžko postižitelné směsici štěstí a předurčenosti vypracuje v opravdu těžký kalibr. Co je na Prorokovi provokativní především, je morální relativismus s jakým přistupuje k příběhu. Malik a jeho okolí, protkané nitkami organizovaného zločinu, postrádá náznak jakéhokoli étosu a pevného řádu. Mafie není magickou rodinou s vlastními zákony, ale parta prohnilých v boji proti prohnilým. A Malik nevyniká žádnými kvalitami správného hrdiny - pouze dokáže mistrovsky zneužít morální marast a vyjít z něj silnější.
Tvůrci si od svého hrdiny udržují bezpečný odstup. Přestože autentické historky z kriminálu prostřídávají introspekcemi a snovými výjevy, Malikova podstata jakoby stále balancovala na pomezí hrubého realismu a mýtu o vyvoleném prorokovi. Film tak neženou kupředu jen skvěle natočené sekvence přestřelek a rvaček, ale především otázky o povaze hlavního hrdiny. Co jeho příběh zjeví, čeho bude Malik vlastně prorokem?
Audiard volí pozvolné tempo vyprávění. Ordinuje důraz na detail, subjektivní pohled kamery i vizuálně expresivní snové vize. Jeho snímek přelétá mezi drsnou dokumentárností a niterným dramatem, ani k jedné z rovin se však nepřikloní více. Před divákem tak defiluje chladnokrevný svět i chladnokrevná postava a až samotný závěr filmu nabídne cosi jako sarkastický tvůrčí komentář - v té době už však možná mnozí definitivně ztratí zájem o příběh, který sice v obrysech připomíná dobře známý a atraktivní žánr, ale rozrušuje jeho obvyklou drsnou romantiku. Prorok nezvěstuje žádný alternativní řád zločinu, který by oponoval řádu spravedlnosti. Předpovídá pouze syrovou a zevrubnou vizi světa, v němž jsou všechny hodnoty pokropeny krví a morálka je krávou hnanou na jatka.
Lze-li filmu něco zazlívat, pak snad jen vleklost a roztěkanou nesoudržnost. Občas Prorok doplácí na snahu být okázale epickým. Větší uměřenost a uzavřenost by mu slušela více. Každopádně pokud patříte mezi ty, jimž není proti mysli pomalé tempo vyprávění, bude zmíněný neduh snadno překryt brilantním řemeslem.
Audiardův Prorok prostě patří mezi ty snímky, které výborně spojují formální náročnost s propracovaným obsahem. Společně s Gomorrou se řadí k nejpůsobivějším sondám do srdce temnoty současné Evropy.
Hodnocení: 80%
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
