Prvočíselná osamělost Mikea Pattona
Své další sólové album – tentokrát filmový soundtrack – vydal hudební chameleon Mike Patton.
Pod krkolomným názvem The Solitude of Prime Numbers / Music From The Film And Inspired By The Book La Solitudine Dei Numeri Primi vychází právě v době, kdy je italský film režiséra Saveria Constanza Osamělost prvočísel k vidění i v našich kinech. Nejde o první filmový soundtrack, pod nímž je podepsán hudební generál Patton. Má na kontě orchestrální doprovod k filmu A Perfect Place z roku 2008 a k o rok mladší střihové divočině Crank: High Voltage (česky Zastav se a nepřejižeš 2: Vysoké napětí).
Konečně jsem jednou o krůček napřed před všemi těmi recenzentskými floutky z pitchforků, popmattersů, drownedinsoundů a stereogumů. Nikdo z nich totiž film Osamělost prvočísel, který doprovází hudba Mikea Pattona, neviděl. A v kině s největší pravděpodobností ani neuvidí, protože italský snímek inspirovaný italskou knihou se v USA dostane do distribuce s velkým štěstím tak leda na DVD. Můj malý krůček pro člověka... znamená, že jsem napřed slyšel album (jak právnicky kostrbatě reflektuje jeho název) obsahující hudbu z filmu a hudbu inspirovanou knižní předlohou, pak jsem si přečetl, co o něm v rozhovoru namudroval jeho autor, Mike „přestaňte mluvit o Faith No More“ Patton, a poté jsem si dopřál relativní luxus středoevropské kinodistribuční sítě a s předem nabroušenými slechy zhlédl i vlastní biják.
To, jak je hudba ve finále ve filmu použita, závisí pochopitelně na záměru a schopnostech režiséra, nikoli na jejím skladateli, a musel bych být podstatně větší filmově-technický expert, abych mohl nějak zodpovědně rozebrat, jak to v kině dopadlo. Ovšem tím, že album regulérně vyšlo pod jménem Mikea Pattona (za kuriózních podmínek distribuce samotného snímku – obzvlášť z hlediska Severoameričanů, z nichž se kromě Itálie asi rekrutuje nejvíc Pattonových fanoušků), máme ovšem všichni zelenou tento soundtrack vnímat a hodnotit per se, což ve zmíněném rozhovoru ochotně připouští i sám autor.
Při vědomí značného rozsahu a rozmanitosti Pattonových aktivit nemůže posluchače překvapit, že hudební doprovod k romanticky hororové interpretaci knihy Paula Giordana věrně odráží její místy introvertně křehkou, jindy dost výhrůžnou atmosféru. Suverénně zkomponovaný soundtrack taky jistou elegantní obžerností přiznává Pattonovu fascinaci Itálií. Občas zní klasicky filmově, občas se otře o temný popík, občas o obskurní kabaret; stejně jako film samotný některými momenty připomene Kubricka nebo Lynche, jeho soundtrack si místy tak trochu vypůjčuje z hudby Wendy Carlos k Mechanickému pomeranči nebo z postmoderních variací Angela Badalamentiho. Najdou se ale i vypjaté chvíle, kde Patton sáhl po až příliš ověřeném strašidelném klišé nervy drásajících sršatých smyčců.
Celkově je hudba k filmu Osamělost prvočísel nadprůměrně dobrá. Krásně aranžovaná, ale nepřeplácaná, s typicky pattonovskými postupy, ale filmově neoposlouchaná, emotivní, ale zdaleka ne kýčovitá jako ta zpropadená A. z Montmartre. Navíc stylově očíslovaná pouze prvočísly. Ovšem – a jsme zase u toho – stále vnímaná striktně jako hudba k filmu. Pokud by se na obalu alba neskvěly přeslavné iniciály MP, jen těžko by si někdo tuhle (opakuji: jinak vůbec ne špatnou!) věc koupil, naládoval do přehrávače a poslouchal ji v tramvaji cestou do práce. Mike Patton si prostě může dělat (a taky dělá), co chce, zřídil si kvůli tomu před lety ostatně vlastní hudební label Ipecac. A i kdyby někdy vysloveně šlápl vedle, jeho jméno to přesto prodá. Jako tenhle soundtrack.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
