Půjdem spolu do Betléma? Máme se v Banksyho hotelu ubytovat, nebo stačí být doma u laptopu?
Banksy, britská streetartová celebrita, otevřel hotel na místě problematickém na první pohled – v přímém sousedství separační zdi, oddělující Izrael od okupovaného Západního břehu Jordánu. Dům v Betlémě byl k provozu takzvaného Walled Off Hotelu vybrán právě pro svou negativní kvalitu, z apartmánů je na onu traumatizující stavbu znepokojivý výhled.
Projekt má fungovat jako komplexní umělecké dílo, interiér je zařízen v koloniálním stylu, apartmány jsou vybaveny díly Banksyho a dvou dalších umělců. Hotel zahrnuje také prodejní galerii s palestinským uměním a muzeum zaměřené na historii regionu, zejména na vliv Západu na jeho vývoj. Z toho, jak sbírka vypadá, můžeme vytušit značnou dávku ironie.
O existenci hotelu nás stihla média informovat ještě dřív, než vůbec bylo možné jej navštívit. Zhruba týden před otevřením jsme se díky Banksyho webu mohli dozvědět, jak má projekt fungovat. Zahraniční i česká média stihla v následujících týdnech téma extenzivně pokrýt a rozebrat pro a proti Walled Off Hotelu do poslední cihly. Články na úrovni tiskových zpráv postupně následovaly analytičtější komentáře až po kritické rozbory, osočující celý projekt z parazitování na složitém politickém konfliktu a podněcování k válečné pornografii. Protestní hlasy v něm spatřily další krůček ke gentrifikaci Betléma, přicházející pár let potom, co v důsledku stavby separační bariéry a pokračující okupace částečně opadl zájem o náboženský turismus. Manažer hotelu přitom v rozhovoru pro televizní stanici Al Jazeera uvádí, že už dřívější Banksyho díla, realizovaná přímo na zdi, přiváděla do lokality více návštěvníků než aura poutního místa narození Ježíše Krista.
Vzhledem k tomu, že v době po otevření Banksyho hotelu jsem zrovna trávila čas v izraelském Tel Avivu, snažila jsem se zjistit, co si o něm myslí místní. Mladí lidé aktivně se podílející na provozu tamního kulturního prostředí reagovali různě. Někteří se o hotelu ještě nestihli dozvědět. Jiní zprávu přešli s nezájmem, protože Banksyho považují za celebritu, jejíž mediálně vyhypovaná kampaň se stejně míjí s jakýmkoliv dopadem na skutečný stav věcí. Další byli zase nadšení. Odpárat Banksymu postavení globální hvězdy nelze. Vděk za to, že přivádí pozornost světově sledovaných médií ke stavbě, která představuje jeden z nejvíce traumatizujících momentů v nedávných dějinách Izraele, je však prý na místě. Dotazovaní měli přirozeně silnější vztah k politickému kontextu, jehož se dílo dotýká, nakonec ale jako by nebyl rozdíl mezi tím, jestli mluvím s někým, kdo žije desítky nebo tisíce kilometrů od Betléma. Zprostředkovanost a útržkovitost informací sehrála u všech stejnou roli.
Už pozornost, kterou upoutaly přípravy otevření netradičního hotelu, svádí k otázce: je stěžejním cílovým divákem návštěvník hotelu nebo je neodmyslitelnou součástí celého projektu prezentace skrze média na internetu? Jádro koncepce je totiž čitelné i skrze zevrubnou dokumentaci a podrobný popis. Není samotná cesta do Betléma jaksi navíc? Co má být stěžejním pohledem či rámem, který vymezuje Banksyho dílo? Titulky všech reportáží nabádají vnímat tak okno hotelového pokoje, skýtající příšerný výhled. Většina pozorovatelů si jej ale prohlédne na obrazovkách počítačů a smartphonů.
Pro tyto uživatele Banksy vytváří virtuální významový most spojující jeho anonymní identitu, ze které se postupem času stala světoznámá značka, s konkrétním místem nabitým politickými obsahy. Umělec zároveň jako by skrze formu díla nabádal k prolomení oné virtuality. Hotel je a priori určený k osobní návštěvě a noclehu. Jedná se o celistvě ztvárněné prostředí, nikoliv o plochou nástěnnou malbu, která se snadno reprodukuje. Většina fanoušků jeho projektu však pravděpodobně do hotelu nepojede. Posun ve využití média vlastně není překvapivý: graffiti umění, které je v principu site-specific, se stává položkou mnohonásobného internetového sdílení, i když je zabaleno do hávu sofistikovanějšího projektu.
Separační zástavbu, zhmotňující kontext izraelsko-palestinských sporů o území, nakonec vnímáme s podobnou mediální distancí jako Banksyho hotel. Projektu je vyčítáno to, že umělec vsadil své dílo do specifických podmínek, kterým nerozumí, protože v nich nežije. Upozornit na propast mezi medializovanou politickou kauzou a skutečností každodenního života v Betlémě, kde hotel začal fungovat, je nasnadě.
Neukazuje tak nakonec Banksyho projekt hlavně na to, že „konflikt“ byl místním obyvatelům odcizen už dávno? Opravňuje však tento fakt umělce vyjadřovat se ke kauze spjaté s určitým územím?
Celosvětově známá celebrita se nebojí rozehrát hru silných významů, nevyjímaje ani položku své vlastní „národní“ příslušnosti. Cynicky tematizuje koloniální éru, přičemž čtenáře vlastního webu informuje o tom, že hotel v těchto dnech vznikl právě k připomenutí stého výročí od počátku britského působení v regionu.
Banksyho projekt nakonec jako by ze všeho nejvíc upozorňoval na znejistění původního pojetí lokální specifičnosti uměleckého díla. Děje se tak přesto – nebo možná právě proto – že je tentokrát dílo uvedeno v kontextu, kde jsou pojmy území a místní příslušnosti silně obsahově zatížené. Významy spojené s konfliktem v regionu jsou ale utvářeny a formovány v globálním měřítku, nikoliv pouze v těsném kontaktu s daným místem. Není potom divu, že kus stěny přitahuje pozornost a svádí k podobnému uměleckému komentáři „zvenčí“. Stavba, co pro sousedy představuje hmatatelnou bariéru, totiž hraje symbolickou roli v mediálním politickém dramatu, na nějž je podobný pohled téměř odkudkoliv.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
