Pussy Riot a spol. v MeetFactory
Umění je v současném Rusku svobodné, pokud se vyhýbá politickým tématům. Čím dál tím víc umělců a mladých lidí se tam ale o problematická politická témata zajímá a nechce stát stranou. Na aktuální výstavě v MeetFactory se můžete seznámit s aktuálními performancemi ruských umělců a skupin jako Pussy Riot, Blue Noses, Gnezdo a dalších.
Zároveň je v MeetFactory velmi přehledně představený vývoj ruského politického performativního umění od 70. let 20. století do současnosti, galerie je plná fotografií, plakátů, videí a instalací, které představují široké spektrum estetiky a obsahů uměleckých performativních akcí. Jejich společným jmenovatelem je vzdor proti nátlaku. Zahrnují street art, skupinová setkání „flashmobs“, směšné stylizované fotografie, parodické videoklipy, idiotické hraní rolí v městském prostředí nebo performance v kostýmech známých osobností. Výstavu Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru realizuje moskevský umělecký kritik Andrej Jerofejev, jeho spolupracovnice Alexandra Kondrašovová a umělkyně Jelizaveta Konovalovová.
Kromě průřezu současným ruským performativním uměním přináší přehlednou vizualizaci jeho vývoje od 70. let 20. století. Na jednu ze zdí galerie MeetFactory namalovala Jelizaveta Konovalovová velkou časovou mapu, která připomíná jména umělců, obsahy performancí a významné soudní procesy:
„Rozdělili jsme tuto mapu do tří hlavních období, soc art, radikální akcionismus a současný umělecký aktivismus. Můžete na ní dobře vidět vývoj politické performance v Rusku v posledních 40 letech. Chtěli jsme tuto mapu do výstavy zařadit, abychom ukázali hnutí Pussy Riot jako součást a určité vyústění tradice současného ruského umění. Chtěli jsme nastínit předchozí vývoj, aby lidé pochopili, že Pussy Riot se prostě nezjevily z ničeho nic. Představit umělce, kteří se v téhle oblasti pohybovali před nimi a používali ke svému vyjádření podobný slovník a umělecké prostředky. Pussy Riot jsou proto umístěné v závěru této mapy, protože reprezentují současnou situaci. Na této mapě jsou také zaznamenané 4 soudní procesy, které byly pro tuto uměleckou scénu zásadní: z roku 1998, kdy šlo o perzekuci za lámání ikon poblíž Rudého náměstí v Moskvě, 2004/2005 soud s kurátory výstavy ‚Beware of Religion‘, 2007 soud s kurátory výstavy ‚Forbidden Art‘ a nakonec 2012 soudní proces s Pussy Riot.“
Zbývající zdi místnosti s časovou mapou patří performancím Pussy Riot a další dva prostory galerie pak ostatním zásadním jménům ruského umění. Kurátorky Alexandry Kondrašovové jsem se ptala, jak probíhalo jednání s Pussy Riot o jejich účasti na výstavě v situaci, kdy jsou dvě ze tří členek skupiny stále ve vězení.
„Jsme v kontaktu s manželem Nadi Tolokonnikové Pyotrem Verzilovem a také jsme s nimi komunikovali skrz právníky, které je zastupují. Část věcí už také byla vystavená v Le Palais de Tokyo v Paříži.“
Nejen Pussy Riot, ale i většina dalších umělců zastoupených na výstavě procházela nebo stále prochází státními výslechy, soudním popotahováním a různými tresty. Podle Alexandry Kondrašovové je ale v Rusku čím dál tím víc lidí, kteří se je nebojí veřejně podpořit:
„Mnoho lidí v Rusku podporuje umělce, kteří mají problémy s vládní mocí. Je jich víc a víc a nechtějí jen sledovat věci zpovzdálí, chtějí se aktivně účastnit, ukázat státu, že podporují konkrétní umělce. Třeba Pussy Riot měly ohromnou podporu, mnoho lidí veřejně vystupovalo v průběhu jejich procesu na festivalech. Musíme tomu říkat festivaly, a ne demonstrace, protože ty se musí předem nahlašovat a úřady je pak nepovolí. Proto se můžeme jen někde shromáždit na jejich podporu, ale nesmíme mít transparenty a skandovat hesla, v tu chvíli by proti nám zasáhli jako proti nepovolené demonstraci. Tak to bylo třeba před soudní budovou, kde proces s Pussy Riot probíhal. Dovnitř nikoho z nás nepustili, dokonce ani novináře.“
Výstava Pussy Riot a ruská tradice uměleckého vzdoru poputuje z Česka do Paříže a Milána a v jednání je další pokračování v Americe. V Praze ji můžete vidět v MeetFactory do 31. března. Otevřeno je denně, od jedné odpoledne do osmé večerní.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
