Pussy Riot nebyly první
Loňské zatčení členek skupiny Pussy Riot vyvolalo obrovský zájem o ruské politické umění po celém světě. Pussy Riot podpořila Madonna, členové kapel Faith No More a Red Hot Chili Peppers ale taky stovky běžných lidí na celém světě. Ruské politické umění se díky této kauze ocitlo ve středu zájmu. Výstava mapující tento fenomén byla ostatně nedávno otevřena i v Praze. Málokdy se ale mluví o předchůdcích novodobých uskupení jako jsou Pussy Riot nebo Vojna.
Hostující profesor Humboldtovy univerzity v Berlíně Tomáš Glanc říká, že počátky moderního politického umění bychom v Rusku našli už ve druhé polovině 19. století. Za politické umění se dle jeho názoru dá považovat činnost realistických malířů, kteří byli členy Sdružení putovních výstav – rusky se jim říká Peredvižnici: „Tito umělci se vymezovali vůči akademismu, cestovali se svými obrazy po ruských vesnicích a vystavovali je přímo mezi běžnými občany. Politickou tematiku učinili jedním ze stěžejních námětů svého díla. Dobře je to vidět na mnoha obrazech nejznámějšího z Peredvižniků Ilji Repina.“
Silný politický akcent měla i ruská umělecká avantgarda první poloviny 20. století. Mezi její nejznámější představitele patří například Kazimir Malevič, Alexandr Rodčenko nebo Vladimir Tatlin. „Sám avantgardní projekt je utopická záležitost, a to nejen v estetické, ale i v politické dimenzi. Je to vlastně projekt proměny společnosti. Ruští umělci řešili i takové otázky, jak by měla vypadat náměstí, v jakých domech by lidé měli bydlet a jak budou vůbec tihle noví lidé budoucnosti vypadat,“ vysvětluje Tomáš Glanc.
Po druhé světové válce se část ruského umění přesouvá do neoficiálního nebo částečně neoficiálního prostředí. V tomto prostředí se rodí specifická ruská reakce na západní pop-art – vzniká styl nazývaný Sots Art. Na obrazech jednoho z předních představitelů Sots Artu Leonida Sokova se tak například Stalin potkává s Marylin Monroe. Jiný umělec – Alexandr Kosolapov vytvořil vlastní verzi vyznamenání Řád Lenina, kdy podobiznu Vladimíra Iljiče nahradil Mickey Mousem. I tento umělecký směr můžeme dle slov Tomáše Glance považovat za politické umění:„Sots Art převádí estetické impulsy amerického pop-artu na ideologická témata. Témata komunistické státní moci začínají umělci vnímat jako každodennost, jako součást ideologického konzumu.“
Počátkem 90. let se začíná ve větší míře ruské politické umění posunovat od objektů směrem k akcím performativního typu. Čelným představitelem tohoto akčního umění byl v té době například Alexandr Brenner. Během jedné své umělecké akce například na Rudém náměstí v Moskvě pobíhal v trenkách a v boxerských rukavicích a vyzýval prezidenta Borise Jelcina na souboj. Tento umělecký protest proti válce v Čečensku skončil Brennerovým zatčením. Jak připomíná Tomáš Glanc, v 90. letech sice ruské politické umění používalo dost podobné metody jako dnešní umělci, dopad tehdejších akcí byl ale ve srovnání s dneškem o dost menší. Pussy Riot jsou dnes celosvětově známé ikony, Alexandra Brennera a jeho kolegy zná jen úzký okruh umělecké veřejnosti.
„Těm dnešním ikonám ruského politického umění se podařilo to, o čem umělci 90. let jen snili. Oslovili publikum za hranicemi uměleckého prostředí, které je všude na světě dost uzavřené,“ dodává Tomáš Glanc. Pussy Riot zkrátka nebyly první a nejsou asi ani poslední v dlouhé řadě ruského politického umění. Na rozdíl od jejich předchůdců a předchůdkyň se ale o nich díky internetu dnes víc ví. Nicméně, jak je vidět, ani globální sláva a obrovská podpora na sociálních sítích zatím členkám této umělecké skupiny z vězení nepomohla.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
