Quest: Nejsnáze se dá vydělat na nostalgii a Nintendo to dobře ví

Nintendo Classic Mini: NES už je totiž na několika trzích beznadějně vyprodaný. Ve Spojených státech, kam Nintendo vyslalo pouhých 200 tisíc kusů, se tak stalo necelý týden po zahájení prodeje. My jsme se vedle velmi chytře nastavené prodejní ceny snažili najít další důvody, proč jsou lidé ochotní znovu platit za kus dávné herní historie. Miniaturní NES má totiž celou řadu nedostatků, které nejen nám nejdou do hlavy.

Tak třeba kabel od ovladače měří přibližně 75 centimetrů, tudíž jsme si při hraní starých pecek museli posedět na koberci před televizí. Těch pecek je na konzoli rovných 30 a neexistuje žádná možnost, jak do ní nahrát další. Výběr je na první pohled skutečně reprezentativní – nechybí 3 díly Super Mario Bros., Castlevania, Donkey Kong, The Legend of Zelda ani Final Fantasy. Pokud ale nejste extrémně nadšenými hráči starých her, vydrží vám každá hra možná půl hodiny. To je tak akorát na to, abyste ji patřičně vyzkoušeli, zjistili, že už se moc nedá hrát, a několikrát zalamentovali nad její obtížností. A co potom? Potom si mini NES můžete vystavit třeba na poličku. Co jiného byste s ním také chtěli dělat.

Jeho další velká chvíle přichází až v momentě, kdy práh vašeho bytu překročí podobně naladěný kamarád. Tehdy je malý NES vděčnou studnicí klidně několikahodinové zábavy, protože předhánět se s přáteli o to, komu se podaří nahrát nejvyšší skóre ve hrách jako Galaga nebo Pac-Man a kdo zvládne rychleji dohrát první Super Mario Bros., je zkrátka něco úplně jiného než nekonečný FIFA turnaj. Ale pak už „novince“ od Nintenda skutečně dochází dech a vrací se zpátky na poličku, kde má svoje zasloužené místo. To jí ovšem nikdo nemůže vyčítat. Hodnotit malý NES jako plnohodnotnou konzoli by bylo nefér a zcela mimo mísu.

Nemůžeme přece po 30 let starých hrách chtít, aby nás i dnes dokázaly něčím překvapit. Až Nintendo vydá miniaturní verze konzolí SNES a N64, asi to budeme cítit podobně. Mohli bychom teď namítnout, že herní knihovna mini NES je příliš malá. Nebo že Nintendo mělo do základního balení přidat ještě druhý ovladač. Ale vážně bychom s ním pak trávili víc času? Nejspíš ne. Nakonec stejně budeme chtít mít doma tu svou oblíbenou starou konzoli, protože máme rádi Nintendo. A Nintendo ví, že pouhá nostalgie často bohatě stačí k tomu, abyste do kapsy sáhli i pro pár tisícovek.

V prvním Questu letošního roku představujeme novou indie rubriku, kde jsme rozebrali loňský Superhot, a retro koutek odpalujeme strategií Command & Conquer: Generals. Mezitím jsme stihli zrecenzovat ještě zimní sportovní balík jménem Steep.