Radio Ivo: Poslední políček čili Velké finále

Co může způsobit soužití s vyhraněnou, ale labilní ženskou osobností, se diváci dozvědí díky zápletce o klidném antikvariátníku Zbyňkovi, jeho asistentce a jejich zákazníkovi. Pan Vysloužil vstupuje do příběhu jako nezasvěcená postava a vystupuje z něj jako zasvěcený muž. To je koneckonců principem nejen tvorby a života Bohunské, ale i většiny klasických dramat. A v těch také platí věta o životním přístupu, kterou pronese pan Vysloužil: „Žiju každý den, jako by to byl poslední.“

Nezapomínejme na to, že totéž by mělo platit i o onom reálně posledním dni! Romana Bohunská, odcházející nyní ze zaměstnaneckého poměru v Českém rozhlase kvůli nedohodě o původní podobě smluv a právního rámce spolupráce, se tedy snaží žít i ten poslední den, jako by to byl ten poslední. A to se vždy vyplácí, i v takovéto loose-loose situaci. Bohunská dokonce mluví o „důstojném ukončení nedůstojné spolupráce“, kdy odchází s hlavou vztyčenou.

Ale i věčný rebel a senátor Akademického senátu FAMU, herec a amatérský režisér Petr Marek dodává: „Sice se vztyčenou, ale poloprázdnou.“ Tím naráží na fakt, že si Romana sama bohužel poslední čtyři roky znění zmiňovaných smluv nezkontrolovala, ale podepsala.

Díky náhlému utnutí kontinua se zřejmě již nikdy na těchto stránkách nedozvíme, jak dopadly nebo se dál vyvíjely soukromé kauzy Bohunské (kauza exmanžel, kauza dramatický kroužek a další). Ale v textu aktuální hry najdete mnoho nápověd a vodítek (ta má Romana obzvláště ráda), která vám osvětlí mnoho z minulosti, současnosti a zákulisí vzniku rozhlasové ságy této velké současné tvůrkyně.

Ta si dokonce dovolila i sofistikovanou hru s časem, neboť jako klíčovou rekvizitu pro postavu pana Vysloužila (nomen omen!) použila knihu Srdíčko, což je název připravovaných memoárů, v nichž chce Romana na prahu padesátky bilancovat svůj dosavadní život a tvorbu. V chytré časové smyčce příběhu je sice označena za antikvariátní titul, ale Romana sama se rozhodně takto zcela jistě ještě necítí. Anebo se děj dnešní hry, jejíž podtitul byl inspirován názvem autorčina oblíbeného toaletního papíru, odehrává v daleké budoucnosti. A ta je vždy před námi.

Jak jsme tedy řekli na začátku: něco končí a něco nového začíná. Zatím se přesně neví, co má být oním „novým“, neboť Romanin soubor RADIO IVO fungoval před spoluprací s Českým rozhlasem již jedenáct let, takže by se dalo říct spíše: „Něco končí a něco starého pokračuje.“

Poslechněte si novou improvizovanou rozhlasovou hru Radia Ivo, která byla s ohledem na opatření proti šíření koronaviru natáčená bez účasti publika. Jde o poslední hru z cyklu Radia Ivo pro Radio Wave. Kompletní archiv všech her najdete na wave.cz/radioivo.