Radioaktivní filmový trip. Neil Young si chodil k filmu často odpočinout od hudby

„Jak bych ti mohl chybět, když se nikdy nevzdálím?“ popisoval dvaasedmdesátiletý Neil Young svůj vztah k filmu, řemeslo si vyzkoušel hned z několika úhlů. Ukázal se v koncertních dokumentech se svojí kapelou Crazy Horse. Z řady vyčnívá Rust Never Sleeps z roku 1978 a oceňovaný Year of the Horse z roku 1997. Jim Jarmusch mu tento dokument natočil, aby se odvděčil za práci na Mrtvém muži – Year of the Horse patří ke klasice, která zachycuje písničkářovu cestu od country k psychedelickému rocku. Young měl taky několik menších hereckých rolí, třeba v romanci Láska nebeská, kde hrál kamioňáka, nebo aktuálně v surreálném westernu Paradox, který režíruje herečka Daryl Hannah (znáte ji jako androidku Pris z Blade Runnera) a má mít premiéru v březnu na festivalu South By Southwest. Young několik filmů také režíroval – naposledy snímek Greendale z roku 2003, o němž trochu velkohubě prohlásil, že s ním vymyslel nový žánr. Pokud ho psychedelické jamování něco naučilo, je to rozhodně improvizace – a na té stojí hudba pro Mrtvého muže Jima Jarmusche a Youngův režisérský trip Human Highway.

Songy osamělých psanců

„Jedna z mnoha blbých věcí na komerčních filmech je, že ta hudba je vždycky šílenej odpad,“ řekl kdysi režisér Jim Jarmusch, který si na hudbě ve svých filmech dává záležet – někdy si ji nahraje sám se svou kapelou SQÜRL, spolupracoval ale také s hiphopovým producentem The RZA z Wu-Tang Clanu nebo Tomem Waitsem a samozřejmě Neilem Youngem. Youngův soundtrack k existencialistickému westernu Mrtvý muž z roku 1995 patří k filmové klasice. V hlavní roli se tu objevil Johnny Depp, který jako mladý účetní z Clevelandu cestuje do městečka Machine v domnění, že tam na něj čeká v místním podniku zaměstnání. Smlouvě o pracovním úvazku vyprší lhůta, dojde k několika nedorozuměním a dvěma úmrtím a ze spořádaného účetního, který sdílí jméno s anglickým básníkem a mystikem Williamem Blakem, se stane psanec. „Má plno songů o psancích, osamělých jezdcích, indiánech a setkáních se smrtí,“ popisoval svoji volbu Jarmusch, který Youngovu hudbu s Crazy Horse miluje a skvěle si sedla s tématem filmu.

Spolupráci si režisér domluvil po jednom koncertě v Sedaně v Arizoně, kde se Mrtvý muž natáčel. Scénář Younga nezajímal. Když mu Jarmusch pustil hrubý střih, rocker prý jenom seděl, mlčel a kouřil jednoho jointa za druhým. Hudbu pak Young natočil v jednom hangáru se spoustou mikrofonů, jenom improvizoval na elektrickou kytaru a sledoval film – výsledkem je jeden z nejpodmanivějších hudebních doprovodů vůbec.

Jim Jarmusch o hudbě Neila Younga pro Dead Mana:

Zatímco Mrtvého muže zná kdekdo, na snímek Human Highway z roku 1982 se zapomíná. „Byla to totální katastrofa, ale zároveň sranda,“ vzpomínal Young ve svých memoárech, které v češtině vyšly pod názvem Hipíkovy sny. Byl to jeden z Youngových šílených nápadů. Potřeboval se odreagovat od hudby, sbalil svou ženu Pegi, kámoše herce Dennise Hoppera, režiséra Deana Stockwella, Devo (což je kapela umělců z New Yorku, která zněla jako post-punk ještě dřív, než vůbec v Británii vznikl punk) a vyrazili do hollywoodských studií. Vše se natáčelo v umělých kulisách známých z 50. let. Nikdo se umělou ubíhající krajinu nesnažil zamaskovat, je součástí kouzla Human Highway. Young to celé financoval z vlastních peněz, protože by mu na něco takového nikdo nejspíš peníze nedal. Jeden večer se napsal kus scénáře a druhý den se rovnou šlo natáčet. Za šest týdnů bylo hotovo.

Divný kousek historie

Děj je zasazený do osamělého zapadákova Linear Valley, stojí tu benzínka a z dálky je vidět velkoměsto a jaderná elektrárna, kde Devo pořádají sessions s radioaktivním odpadem – čtveřice si snad ani nemusela sundávat svoje ochranné obleky známé z videoklipů, aby vypadali jako zaměstnanci elektrárny. Young tu hraje přiblblého mechanika Lionela, který se po výbuchu elektrárny (to je další velká vášeň Younga) dostane do snové smyčky o rockovém turné a zajamuje si s Devo. Společně odehrají Youngovu klasiku Hey Hey, My My – Devo tu jsou převlečení za přerostlá mimina, jejich rozverné synťáky se prolínají s Youngovým psychedelickým jamem na kytaru.

Nebyli to Kraftwerk, ale Devo, kdo dodali Youngovi odvahu k natočení desky Trans z roku 1982, na níž si upravuje hlas vokodérem, zní tu elektronika a má tu songy jako Computer Cowboy. Snad není potřeba říkat, jak moc s Trans naštval svoje folkové fanoušky – včetně šéfa vydavatelství Geffen.

Ve filmu Human Highway se odráží největší trauma Youngovy hipísácké generace – atomový hřib jako symbol jaderné války. Psychedelický snímek byl pro Younga pomyslnou tečkou za érou hippies, kteří zaprodali v sedmdesátých letech duše korporátním firmám a stali se z nich bohatí yuppies – a rocker-režisér tím taky udělal předěl ve své hudební kariéře a pustil se do jednorázového experimentu s elektronikou. Human Highway je film pro fanoušky, snad by jim Young mohl vyjít vstříc a zpřístupnit ho vedle dalších ve svém nedávno spuštěném online archivu. Nejvýstižněji film popsal pro časopis Rolling Stone Mark Mothersbaugh z Devo, který sám Human Highway ocenil až s odstupem: „Je to opravdu divný kousek historie.“