Radostné abstrakce Ash Kooshy míří do virtuální reality

Spojení elektronických beatů a etnické hudby vede k uspokojivým výsledkům jen velmi výjimečně. Ke jménům jako Talvin Singh, Transglobal Underground či z posledních let třeba Fatima Al Qadiri si můžeme teď připsat i producenta, který si říká Ash Koosha. Narodil se v Íránu, absolvoval teheránskou konzervatoř, ale ze země musel utéct a několik let už žije v Londýně. Na svém loňském debutu Guud (vyšel na Olde English Spelling Bee) představil unikátní mix rozhrkaných wonky beatů a glitch hopu, do nichž příležitostně vpouští i arabské hudební motivy. Druhé album I AKA I používá stejné ingredience, ale stará se o něj už Ninja Tune.

Ash Koosha naštěstí nevsadil všechno na svůj „exotický“ původ – v aktuálním singlu Mudafossil se v prvních vteřinách ozve melodie vypůjčená z lidové hudby Středního východu, ale velmi záhy je vpletena do rytmu ze skřípání, vrzání a dalších pazvuků. V Shah se něco podobného stane ručním bubínkům a ve Fool Moon ženskému vokálu. To je osud všech konkrétních zvukových elementů, které pod rukama Ash Kooshy mutují, mění tvar či skupenství. Je to jako s hromadou plastových hraček, které dáte do mikrovlnky, a po pár minutách z nich máte amorfní spletenec. Někdy je to trochu frustrující zážitek, chcete se dostat přes tu vrstvu samplů a terénních nahrávek, z nichž Ash Koosha skládá svoji hudbu, a proniknout až ke zdrojovému kódu jeho hudby. Jenže ten by byl – obávám se – dost těžko pochopitelný.

Album I AKA I je trochu Arca, trochu Flying Lotus a trochu Shlohmo, všichni ale v raných fázích své kariéry, kdy se radostně pouštěli do dekonstruování hip hopu a elektra a neměli potřebu myslet na své posluchače. Ash Koosha má oproti trendu pár let zpoždění, zároveň se ale dokáže vyhnout touze šokovat či konfrontovat posluchače, jako to dělá třeba Arca, nebo navazovat na velké hudební tradice jako Flying Lotus. Kooshova hudba je přes všechny excentrické odbočky vlastně tak nějak ninjatuneovsky příjemná a v podstatě ladně plynoucí, aniž by ale sklouzla do vod „kavárenské pohodičky“, v níž skončilo nemálo producentů z první wonky vlny.

Dovedu si přestavit, že by se s každou skladbou z I AKA I daly trávit hodiny rozebíráním postupů, efektů a technických fíglů – pro laického posluchače ale mohou být Kooshovy erupce beatových fantazií občas špatně uchopitelné a někdy vlastně i celkem neproniknutelné – ve všem tom harampádí není moc čeho se chytit. V druhé polovině desky je už dost těžké udržet u jeho abstrakcí pozornost. Tohle ale nemá být žádný pop a pro fanoušky Arcy nebo posledního alba Oneohtrix Point Never je ale I AKA I povinnost.

Jistá bariéra mezi posluchačem a autorem je dána tím, že Ash Koosha je nadaný synestezií – tedy schopností sdružovat vjemy dvou nebo víc tělesných smyslů. Aby posluchačům zprostředkoval stejný zážitek, jako má on, chce svoji novou desku převést do programu pro virtuální realitu a propojit hudební a vizuální složku. Těžko říct, jestli své ambiciózní plány hudebního softwaru pro Oculus Rift dotáhne do konce, těžko si ale představit jiného hudebníka, jehož tvorba by se k podobnému experimentu hodila víc.

Ash Koosha – I AKA I (Ninja Tune, 2016)
Hodnocení: 80 %

Ash Koosha - 'Mudafossil' from Ninja Tune on Vimeo.