Rapper Vec je pořád nad věcí

V jeden prosincový večer se na Twitteru uživatele Bránči Kováča odehrál následující příběh. Jako DJ byl zabookovaný na jakousi akci do jednoho bratislavského vysokoškolského klubu, navíc v pozici hlavní hvězdy.

Jenže na místě zjistil, že podle prostoru, klientely i svých předskokanů to nebude zrovna jeho šálek kávy, a tak někdy po půlnoci na sociální síť napsal: „Normalne som 1.krat v zivote zdrhol pred hranim v klube. Uz som cakal na moj cas ale potom som si povedal… Branci, to ti za tie € nestoji!“ U leckoho jiného by se to dalo považovat za krajně neprofesionální chování, jenže tenhle Bránči Kováč není nikdo jiný než slovenský rapper a producent Vec, tedy nefalšovaná legenda středoevropského hip hopu. Jeho debutové album s projektem Trosky z roku 1997 je něco jako svatý grál česko-slovenské scény a jeho sólovky Dobré ráno a Funkčný veterán také patří do jejího zlatého fondu. Tak co, ještě si někdo myslí, že by si měl dělat těžkou hlavu z toho, že utekl z akce, kde studentíci čekali, že bude hrát aktuální hity z žebříčků?

Na svém aktuálním albu Stereo farbo slepo šestatřicetiletý Vec nepotřebuje blyštivý eurodance hip hop ani experimenty, většinu beatů si ukuchtil sám a zůstává s nimi v prostoru nadčasové hiphopové klasiky – MPC beaty, jazzové samply, pomalý rap a hlavně inteligentní texty s dospělými tématy, k jejichž zpracování potřebujete nějaké životní zkušenosti.

Vec – Stereo farbo slepo |foto: EMI Records

Vec o sobě často a rád mluví jako o lenochovi, který nikam nespěchá. Nuž, od posledního alba uplynuly už čtyři roky, během nichž se hip hop stal na Slovensku výraznou komerční silou. Nejdříve začal žebříčky bořit Rytmus a poté i Majk Spirit z petržalských H16. Hlavně ale rok po Vecove Funkčném veteránovi vyšlo fantastické album Dual Shock od jeho dalších učenlivých žáků – dvojice Moja reč, kteří Vecův civilní projev a chytré, dalo by se až říct: uvědomělé texty dotáhli k dokonalosti. Vecovu novinku Stereo farbo slepo by tak někdo mohl vnímat jako odpověď na stav na slovenské scéně, jenže Vec je v takové pozici, že nemusí vyhledávat konflikty nebo rapovat o rapu či nějaké scéně. V první skladbě Všetko bude OK se objeví právě Supa z Mojej reči a výsledkem je remíza obou špiček slovenského rapu. Oba „dají“ na jedničku a taky prozradí, co se skrývá za názvem desky – Stereo farbo slepo je apelem proti rasismu a černobílému vidění světa, aneb jak říká Vec: „Moje hudba je bastard.“

Ať už Vec rapuje o své lásce k vínu (Pohár vína), o svých tričkách připomínajících mu jednotlivé epizody jeho kariéry (Kúsky mňa), o svém rodišti Zlatých Moravcích (V igelitovej taške) nebo rozdílu mezi Slovenskem a Čechami (Rivalita), vždy při tom prokazuje, že jeho rozhled nekončí u vlastního nosu, což je něco, co by si například nastupující generace českých rapperů měla hodně dobře nastudovat. Vec nejenže reflektuje sebe a svůj život, ale podává i plastický portrét současného Slovenska, který vlastně není moc odlišný od toho, jejž podala Moja reč na zmíněném dvojalbu: Slováci milují vlastní tradice a umí si užívat života, někdy ale příliš snadnou sklouznou k laciné xenofobii a obviňování ostatních, místo toho aby hledali vinu v sobě.

Vec umí i lehčí témata, třeba Maňana s legendou slovenského jazzu Peterem Lipou nebo originální rada všem taky-vlastencům v Patriot inak. Podle mého ale nejvíce září v intimních a velmi introspektivních skladbách jako Včera bolo dávno, Daleko blízko, Samotár, 3x a dosť nebo Placebo, v nichž zpracovává témata svého nekončící souboje se světem i sebou samým. Troufám si tvrdit, že nikdo z československé scény nic takového zatím nenatočil prostě proto, že tohle jsou věci, které potřebujete nejprve odžít, aby se o nich dalo autenticky rapovat.

Vec – Funkčný veterán|foto: EMI Records

Když si s nostalgií pustíte patnáct let staré album Trosky, zjistíte, že Vecův styl se za tu dobu zase tak moc nezměnil. A nejde jenom o rap, ale i hudební podklady, které pořád zůstávají zaseklé někde v polovině 90. let, a to kromě Vece instrumentálky produkovali i DJ Wich, DTonate nebo kalifornský producent Oh No. Jedinou výjimkou je experiment Ďaleko blízko, k němuž dodal beat Karaoke Tundra. Není to stížnost, možná by trochu rozmanitější produkce pomohla těch sáhodlouhých 72 minut lépe uposlouchat. Stereo farbo slepo ale není jen nejdelší, ale také nejlepší Vecovo album, které může sloužit jako účinný protijed proti plytkým žebříčkovým jednohubkám, kterými slovenský rappeři zaplavily rádia. Starého psa novým kouskům nenaučíš, ale proč taky. Vec už jiný nebude a je to dobře.

Vec – Stereo farbo slepo (Sam System / EMI 2012)