Retro dýchánek The Roots a Johna Legenda

02165156.jpeg
02165156.jpeg

The Roots už letos natočili jednu celkem povedenou desku – How I Got Over, jejich aktuální společné album se zpěvákem Johnem Legendem nazvané Wake Up! je ale z trochu jiného soudku.

Proslavená hiphopová kapela a neo-soulový zpěvák se potkali během předvolební kampaně pro Baracka Obamu a už tehdy vznikl nápad natočit album coververzí soulových a funkových písní z šedesátých a sedmdesátých let s cílem povzbudit ducha Ameriky v době ekonomické krize. Na Wake Up! tak znovu ožívají skladby Marvina Gaye, Donny Hathawayové nebo Billa Witherse v aranžích nejlepší živé hiphopové kapely všech dob.

Na úvod je třeba konstatovat, že pochvalu si zaslouží už samotný nápad. Je příjemné zjistit, že se do podobně bohulibého – či dalo by se říct uvědomělého – projektu ještě dnes někdo pustí. Navíc deska zaznamenala v Americe slušný ohlas a v prvním týdnu figurovala v desítce nejprodávanějších titulů. Další příjemnou věcí je fakt, že Roots a Legend si nevybrali nějaké profláknuté hity, ale spíše polozapomenuté poklady, které stojí za objevení. Tak třeba Our Generation (The Hope of the World) pochází z repertoáru soulového zpěváka Ernieho Hinese, který byl na začátku sedmdesátých let krátce podepsán na značce Stax, ale jeho debut Electrified i se zmíněnou skladbou vlastně nikdy oficiálně nevyšel a promoverze je dnes vyhledávaným bootlegem.

02165164.jpeg

Teď k těm negativům – Roots přistoupili k soulovým peckám se skoro až nábožnou úctou a dobrovolně se proměnili v barovou kapelu, která věrně přehrává standardy. Staromilskou atmosféru občas naruší rappeři jako Common nebo Black Thought, ale jinak se deska nese v duchu retra. Jednou z mála výjimek je I Can't Write Left Handed, kde píseň o vojákovi, který ve Vietnamu ztratil ruku, natáhli Roots na bezmála dvanáct minut, jako kdyby se v druhé polovině nedokázali zastavit a museli hrát pořád dál. Do šlapajícího funkového groove zde Legend procítěně ječí a vzlyká, jinak ale máte pocit, že některé špinavější skladby mu příliš nesednou. Nakonec Legendovi je bližší uhlazený neo-soul a jeho hlas postrádá charisma či funkový drive. Potvrdí to i závěrečná skladba Shine, jediná autorská novinka z pera Johna Legenda. Tu nezachrání ani dobrá vůle, s níž byla napsaná.



Album Wake Up! je tak jenom příjemným retro dýchánkem s bohulibým cílem. A nic víc. Navíc mám trochu strach, že se maličko míjí účinkem – zatímco starší generace rády zavzpomínají na éru boje za občanská práva, mladí staromilské aranže odzívají. Což je škoda, refrén Little Ghetto Boy s textem „Bude líp“ má pořád stejnou sílu. Jde jen o to, jak to sdělit světu tak, aby poslouchal, Roots a Legendovi se to tak úplně nepodařilo.