Román Galveston autora True Detective předstírá hloubku a přesah

25. srpen 2015

Nic Pizzolatto sklidil loni výrazně pozitivní ohlasy za vydařenou první sezonu seriálu True Detective, kterou napsal pro kabelovou televizi HBO. Ještě předtím se ale Pizzolatto věnoval psaní románů. V roce 2010 vyšla jeho prvotina Galveston, která – ač kritikou vřele přijatá – se obešla bez většího zájmu čtenářů. Byl Pizzolatto talentem už před pěti lety, nebo se jeho rukopis teprve tvořil?

Hlavní hrdina knihy Galveston Roy Cady nemá úplně dobrý den. Ve 40 letech se dozvídá, že má nádor na plicích. Aby toho nebylo málo, ještě ten samý den se Roye pokusí jeho šéf připravit nejen o přítelkyni, ale také o život. Podaří se mu ale jen to první. Roy totiž léčku prohlédne, se štěstím přežije a uteče. Na cestě do texaského Galvestonu ho doprovází také mladičká prostitutka Rocky, která přestřelce přihlížela. Neobvyklý tandem společně vyráží za vysněným lepším životem bez násilí, strádání a beznaděje.

Galveston lze zařadit do Pizzolattovi blízkého žánru jižanského noir krimi. Kniha je poměrně útlá, má pouhých 250 stran, takže v ní není prostor pro nějaký rozsáhlejší příběh jako v případě True Detective. Přesto se v románu dají najít styčné body, které obě díla spojují. V obou nalezneme takřka výhradně destruktivní, labilní charaktery a ženské postavy sloužící pouze jako potenciální cíle zneužívání a kriminální činnosti. Nietzscheovské pesimistické repliky typu „Čas je plochý kruh“ by ale u Roye Cadyho neobstály. Roy je člověk, který se není schopen upamatovat na své chyby, natož aby si sám sobě přiznal, že je dost možná stále dokola opakuje.

Čtěte také

Příběh se částečně odehrává v Pizzolattově rodné Louisianě, odkud se ale ústřední dvojice rychle přesídlí do státu Texas. Nehostinná bažinatá krajina, ze které si svůj díl ukusují všudypřítomné rafinérie, je krajinou minulosti. Tedy něčeho, s čím už Pizzolattovi hrdinové nechtějí mít nic společného. Galveston je pro ně vidina nového života od nuly. Nezáleží na tom, jak moc špatný člověk jsi, začít znova můžeš kdykoli a kdekoli. Naivní a jednoduchá řešení mají Pizzolattovy postavy v Galvestonu nejraději.

Galveston určitě nezapře Pizzolattův rukopis, každopádně je znát, že před pěti lety autor zdaleka nebyl tak ambiciózní jako dnes. Oproti True Detective je Galveston poměrně konvenční krimi, které je solidně napsané, nicméně po přečtení vám pravděpodobně zůstane na rtech otázka: „A to je všechno?“ Jako by až práce na seriálu změnila jeho přístup k psaní a dovedla jeho tvorbu k větší komplexnosti. Galveston předstírá hloubku a přesah, ale přitom působí jako banální povídačka z gangsterského prostředí o tom, že když jsi jednou kriminálník, jsi jím až do konce života. Na Pizzolatta je tohle prostě málo.

Těžko říct, čím se Pizzolatto tolik zalíbil výbornému autorovi krimi thrillerů Dennisi Lehanovi, že o Galvestonu napsal poměrně nadšenou recenzi do New York Times. Možná viděl v začínajícím autorovi příslib něčeho velkého. Zajímalo by mě, jestli by Lehane svou chválu zopakoval i po zhlédnutí druhé, podstatně slabší série True Detective, která ani zdaleka nedosahuje kvalit té první.

Nic Pizzolatto – Galveston (přeložil Martin Pokorný; Knižní klub, 2015)

autor: Michal Polák
Spustit audio