Roman Šebrle: Vím, že moje moderátorské začátky byly tragédie

„Závody v desetiboji jsou hodně náročné v tom, že se musíte první den soustředit na prvních pět disciplín. Po tomhle vypětí byste pak měl v klidu usnout, zregenerovat, ráno se probudit úplně svěží a být připraven na dalších pět sportů. Ale to takhle nefunguje. Já jsem většinou vůbec nespal,“ objasňuje Roman Šebrle, v čem jsou vrcholné soutěže desetibojařů obzvlášť těžké. Za svůj největší úspěch samozřejmě považuje olympijské zlato z roku 2004. Zpětně si ale vždycky cenil i svých neúspěchů a zranění, protože se tyhle negativní zážitky vždycky snažil brát jako zkušenost, ze které je potřeba se poučit.

„Málokdo si uvědomuje, že zatímco jiní lidé si od 20 do 35 let budují kariéru v zaměstnání a získávají pracovní zkušenosti, tak sportovci se věnují jen tréninku a závodům. Pak se sportem skončíte a začínáte úplně od nuly. Pro řadu vrcholových sportovců je těžké i to, že z pozice někoho, kdo byl v něčem nejlepší na světě, najednou spadnete dolů. Já jsem se ale desetiboji věnoval hodně dlouho, vlastně i ve věku, kdy jsem měl být ve sportovním důchodu. A moje úspěchy šly proto logicky dolů, medailí bylo míň a nakonec už nebyly vůbec žádné. Takže s touhle skutečností jsem se vlastně postupně vyrovnával už během své sportovní kariéry, a ne až po jejím skončení,“ říká bývalý atlet a současný moderátor zpráv na komerční televizi.

Své limity a nedostatky na pozici moderátora si prý velmi dobře uvědomuje, ale snaží se na jejich odstranění pracovat. Proto je jedním z jeho dalších cílů naučit se zprávy podávat tak, aby s jeho výkonem mohli být diváci i on sám spokojení.