Rozhovor se Stevem Turnerem (Mudhoney)

Nicméně Mudhoney jsou kultem a málokdo, kdo v devadesátých letech nosil flanelku, si je nechá 17. října v Paláci Akropolis ujít. Nejen o chystaném koncertu se s kytaristou Mudhoney - Stevem Turnerem - bavil Robert Candra.

Steve, poslední desku The Lucky Ones prý Mudhoney natočili za rekordně krátkou dobu. Jak to? Naučili jste se po víc než dvaceti letech konečně zacházet s vybavením ve studiu, nebo co?
Jo, ko-neč-ně zvládáme svý nástroje. Bylo to hlavně proto, že ta deska je hodně osekaná, místo dvou kytar jedna a tak. Taky jsme byli nějak víc v pohodě, takže jsme nahrávánim prostě profrčeli.

Když jsem zmínil ty roky, co hraješ, řekl bys, že se za tu dobu změnil hudební průmysl? A jestli ano, bylo to spíš k lepšímu, nebo horšímu?
Hudební průmysl je vždycky trochu otrava, ne? Pro nás teď žádnou velkou roli nehraje. A vlastně skoro nikdy nehrál. Když jsem byl mladší, přišlo mi, že všechno v hudebním průmyslu je na prd. Jediný, co mě bavilo, byl punk, kterej je hodně pod úrovní toho byznysu. Underground je vždycky dobrej a ta mainstreamová a obchodní část je vždycky na nic. Počínaje starejma společnostma, který okrádaly bluesmany. Nás se to vážně moc netýká. Mně se líbí, jak je to teď, spousta lidí si hudbu stahuje zadarmo ze sítě a velký labely z toho moc radost nemají. A to je dobře.

Mudhoney|foto: Press kit

Inspiruje vás stejná hudba, jako když jste začínali hrát v kapele, nebo se to nějak vyvinulo?
Asi jsme všichni dospělejší. Ale pořád jsme posedlí hubou. Na začátku jsme byli kluci z hardcorový scény, který poslouchali hudbu mimo tu scénu. Šedesátky, psychedelii, víc heavy věci. Samozřejmě The Stooges a tak dál. Od tý doby se naše hudební inspirace posunuly. Mark se zbláznil do jazzu, já do folku, Dan do soulu. Všichni jsme si zkrátka udrželi svou zálibu v hudbě, jen dozrála.

Co mají teď Mudhoney "v merku"? Je něco, co byste rádi vyzkoušeli, protože jste to ještě nikdy nedělali?
Vlastně mě nenapadá konkrétní věc, kterou jsem nevyzkoušel a rád bych. Jsem docela spokojenej tam, kde jsme. Nikdo na nás netlačí, abysme dělali todle nebo tamto nebo se nějak snažili uspět. Rád píšu dobrý písně. A poslední deska je podle mě docela silná. Mam z ní fakt dobrej pocit a doufam, že ho budu mít i u tý příští.

Tvoje sólo kariéra mimo Mudhoney u nás bohužel není moc známá. Jakou stránku tebe jako hudebníka reprezentuje?
Mam rád folk, country a blues. Před dvěma lety jsem vydal pár folkovejch věcí a budu v tom pokračovat. Začal jsem v době, kdy jsme toho s Mudhoney zrovna moc nedělali. Některý roky máme takový pracovně volnější, tak jsem se začal učit hrát na kytaru a zpívat u toho, což jsem nikdy pořádně nedělal. No a pochopitelně to znělo trochu folkově. Pak se to rozjelo, přidali se kámoši a nakonec vydávám desky.

Jak bude vypadat říjnový pražský koncert Mudhoney? Hrajete na turné spíš staré hity, nebo hlavně novější materiál?
Hrajeme teď hodně písničky z The Lucky Ones. To znamená, že Mark nehraje na kytaru a může o to víc poskakovat. Tahle deska je podle mě mnohem víc punk rock. Takže půlka našeho setu je taky taková. Řek bych víc syrová.