Samizdat v informační době.
Fascinace tištěným médiem, nekonvenční přístup k jazyku, nepravidelná periodicita, jistá dávka grafomanie a především motivace. Vydávání fanzinů v minimálním nákladu pro úzký okruh lidí funguje i v době, kdy všechny informace najdete na internetu. Ziny nevyužívají moderních distribučních kanálů, můžeme je proto brát jako novodobé samizdaty. Šíří se především offline.
Z ruštiny převzatý výraz samizdat se skládá ze dvou slov sam a izdat, která v češtině znamenají vydávat sám. Má to mnohem víc společného s etikou a sebeorganizací hardcore punkové scény, kde právě nejvíc takových nadšeneckých publikací vzniká, než by se na první pohled mohlo zdát.
Mezi prvními u nás po revoluci od podzimu 1991 tisknul Martin Valášek punkový zin Malárie. Od roku 1993 až do současnosti vychází díky Filipovi Fuchsovi Hluboká orba. Experimentálnější je pak Trhavina, na jejíž čtvrté číslo se čeká už druhým rokem. Miroslav Blažek ve své diplomové práci uvádí, že jenom mezi lety1987 a2007 tu přibližně vyšlo na 200 takových titulů.
Podle Milana Trachty alias Banána, z kapel Lahar nebo Pustina, jsou v rámci scény stejně důležité jako hudební nosiče: „Pomáhá to definovat tu scénu obecně, je to věc, která tam patří. Stejně se můžeš ptát, jakou má cenu dělat kapelu, která zajímá deset lidí, tak asi stejnou cenu má dělat zin, kterej si koupí dvacet pět lidí.“
Internet neměl na tvorbu zinů v konečném důsledku zásadní vliv, způsob šíření zůstal prakticky neměnný. Změnil se akorát obsah. Recenze jsou na ústupu, větší prostor se dává například tour reportům. Dnes vydává podzemní promotérská skupina Hluch svůj zin Hlučál, Richard Lapúnik z rožnovského Vrahu tiskne Středověk nebo Jan Šamánek s Markem Zemanem z kapely Remek dělají Revenge of the Nerds. Petr Hlaváček zas skládá čistě vizuální ziny z fotek z koncertů. Dělají to, protože se jim to tak líbí a vyrostli na tom.
Banán hodnotí současný stav vydání takto: „V posledních dvou letech těch časáků vyšlo relativně dost, je jich teď víc než třeba před pěti lety. Internet to negativně ovlivnil v tom ohledu, že přestaly skoro existovat. Teď to lidem začalo trochu chybět, stejně jako se vracejí kazety.“
Individuální přístup představuje naprostou tvůrčí svobodu - možnost stavět na vlastních názorech a dělat to po svém. „Amatérismus“ ale nemusí být podle Jana Šamánka vždy výhodou: „Je spousta zinů, u kterých mi přijde, že je to nevýhoda. Lidi si s tím nedají tolik práci. Přijde jim, že je dobrý to vydat, ať je tam cokoliv. Udělají rozhovor, kterej má čtyři otázky typu „jak se jmenuje vaše kapela“ nebo „kolik jste nahráli cédéček“. To si teďka může najít každej sám. A pak tam jsou tři fotky z koncertů, pět recenzí a dva veganský recepty. Je super, že to někdo udělá a dá si s tím práci, ale mě osobně už to nebaví číst. Mám rád, když k tomu lidi přistupujou zodpovědně.“ V případě, že se vám zin, který držíte v ruce, nelíbí, při nejmenším vás to může donutit udělat to lépe.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
