Saxána a lexikon kouzel: Vorlíčkova autodestrukce

20. září 2011

Filmařské stáří může být krásné a produktivní. To když zasloužilý tvůrce vydá výběr z hroznů životní moudrosti. Filmařské stáří ale může být též tristní, to když z lisu vyteče smrdutá a řídká syrovátka kdysi jiskrných nápadů.

Václava Vorlíčka nutno zařadit mezi nejvlivnější postavy českého rodinného filmu a úctou ocitovat utěšený seznam klasik, které formovaly imaginaci několika generací. Dívka na koštěti by mezi nimi určitě nechyběla, protože obsahuje všechny podstatné atributy – nápaditost, dobře načasované gagy, trefný casting, trikovou zručnost. Vše, co Vorlíčka řadilo nejen mezi domácí, ale i evropskou špičku.

Jeho poslední film připomíná artritické tango na vlastním filmařském hrobě. Saxána a lexikon kouzel hrubiánsky pošlapává vše, co bylo kdy na Vorlíčkových filmech okouzlující, vtipné a hravé a mění to ve fraškovitý festival nemohoucnosti a nepůvodnosti. Pokud něco dýchavičný a nekonzistentní slepenec prozrazuje, pak je to krize, v níž se kdysi privilegované imaginativní snímky pro celou rodinu po revoluci ocitly. Invenci nahradila podbízivost, humor prvoplánová estráda, špičkové herecké výkony kašpárkování známých tváří. Leccos v tomto ohledu naznačilo už tristní pokračování seriálové Arabely z roku 1993, oproti návratu Saxány se však stále jedná jen o nesmělé šepoty. Výkřiky přicházejí až teď.

02437302.png

Saxána a lexikon kouzel nemá s původním filmem společného vlastně vůbec nic. Je to jen mechanické přesunutí známých postav do cizorodého digitálního světa, který je diletantskou nápodobou angloamerické filmové fantasy, do níž Vorlíček nesourodě napěchoval odkazy na své slavné tituly. Zjevení čaroděje Viga, zbytečné a nemotivované, zavání jakousi matnou stařeckou vzpomínkou typu „toho už jsem někde měl a docela to fungovalo“, saudkovské komiksové vsuvky, reminiscence na zlaté časy Jessie a spol., zavánějí estrádou opilých surrealistů. Vorlíčkova kdysi tak suverénní a výrazná poetika kouzly prosycené všednosti se rozmělňuje v kaši neobratných a strašidelně vyhlížejících triků, nesmyslně blábolících potvor a odpudivě servilních herců. Je to jako setkání Trošky a staré počítačové hry ve skladu kulis ochotnického divadla.

Filmem proudí porevoluční ideová prázdnota, normalizovaná neschopnost vymezit se vůči tlaku západního trhu jinak než neumělým opisováním a pasivním podlézáním masovému vkusu. Vrcholem trapnosti je postava mamonářské nymfomanky v podání Jiřiny Bohdalové, která se bez ustání skřehotavě pitvoří a má za úkol pobavit jak dětské publikum, tak bulvární produkcí odkojené rodiče. Naprosté hodnotové vakuum korunuje absence byť jen základních pohádkových elementů a schémat. Zarážející je rozmělnění škatulek dobra a zla a jejich nahrazení nejapnými náznaky „privatizační“ satiry. O filmu není možné tvrdit, že je prvoplánový, neboť první plán postrádá úplně. Jedná se o nemotivovaný sled výjevů bez konce a začátku, smyslu a záměru, k nimž kdosi pustil kompilaci hitů z výtahu.

02437303.png

Argumenty, že kritika je povýšenecká a nerozumí lidovému vkusu, jsou v tomto případě nedostačující. Vorlíček natočil vizuálně nehorázně odpudivý a myšlenkově důkladně kastrovaný patvar, v němž veškerou imaginaci pohltila snaha vypořádat se s modernou. Těch několik málo vorlíčkovských nápadů (dřevěný výherní automat, pohádkové veřejné záchodky, magické výhybky v tunelech) nedovede spasit svět, který se stal obětí megalomanství, nekritičnosti a zarážející tvůrčí impotence. Saxána a lexikon kouzel je film, který podle mého neměl nikdy vzniknout. Z dětí dělá pasivní blbečky, z dospělých otupělé konzumenty kdejaké prošlé konzervy a z legendy českého filmu senilní přízrak, který devastuje vlastní dílo. Zdálo se, že po zprznění Macha a Šebestové nebylo lze zajít dál. Bohužel, šaráda pokračuje.

Hodnocení: 0%

autor: Vít Schmarc
Spustit audio