Screamaři Touché Amoré jdou křikem proti smrti

Žánr screamo musí od samotného počátku bojovat proti předsudkům. Mix nabroušených hardcoreových kytar, vypjatých emocí a vykřikovaných vokálů konfrontuje rockovou ortodoxii hned v několika bodech (melodičnost, emoční otevřenost, intelektuální témata). Provokuje tak konzervativní rockové posluchače. Screamo existuje už od začátku devadesátých let, v naší dekádě ale zažívá zajímavou renesanci díky kapelám z Kalifornie spojenými s labelem Deathwish inc. či volným sdružením The Wave. Mezi nejvýraznější postavy této současné scény patří kvintet Touché Amoré vedený charismatickým zpěvákem Jeremy Bolmem. Chytlavé, energické a zároveň intenzivní tracky umí ještě navíc spojit se zajímavými albovými koncepty. Zatímco texty na minulé desce Is Survived By se zabývaly zodpovědností člověka za své činy, novinka Stage Four jde ještě více na dřeň a Bolm v ní rekapituluje marný boj své matky s rakovinou.

Žánroví sousedi Deafheaven nedávno prchli od Deathwish Inc. k větší značce ANTI-, Stage Four je první album Touché Amoré pro legendární label Reprise (fungující pod křídly korporace Warner Bros.). Producent Brad Wood (natáčel s Liz Phair nebo Sunny Day Estate) nicméně kapele zůstal k dispozici a Stage Four se může pochlubit podobně zvonivými, vzdušnými kytarami a hymnickými refrény jako Is Survived By. Možná jsou Touché Amoré tentokrát dokonce o něco přímočařejší a punkovější, na druhou stranu Bolt velmi často používá i svůj čistý hlas. To není známka nějakého zaprodání, ale spíše zajímavý stylistický prvek, který přidává do jeho projevu křehkost, jež se hodí k zpracovávanému tématu.

Ty nejintezivnější momenty si ale zaslouží křik – jako když v nejkratší skladbě Eight Seconds rekapituluje moment, kdy se dozvěděl o matčině smrti několik vteřin po ukončení koncertu. V Palm Dreams se prohrabuje věcmi, které zůstaly v jejím domě. Schopnost vystihnout zdánlivě banální momenty dodává jeho textům velkou sílu a každý, komu zemřel někdo blízký, se ztotožní s textem New Halloween, v němž zpívá o tom, jak se nemůže zbavit pocitu, že matku pořád někde potkává. Smrt je událost, která se nedá nijak racionálně uchopit, lze se s ní vyrovnat jen skrze pocity. Když v závěrečné Skyscraper vyšplhá zpěvák do nejvyššího patra newyorského mrakodrapu a shlíží dolů na město, přijde konečně něco na způsob katarze a částečného vyrovnání se s bolestí. Track a zároveň regulérní stopáž desky ukončuje matčina poslední zpráva, kterou Bolm našel v hlasové schránce mobilu a dlouho si ji nebyl schopný pustit.

Touché Amoré – Stage Four|foto: Reprise Records

Skyscraper je vůbec zvláštní zavírák, Bolt v něm zpívá drtivou většinu času čistým hlasem a je navíc doprovázený andělským vokálem písničkářky Julien Baker. Je zde silně cítit vliv devadesátkového alternativního rocku, ale třeba i takových The National a jednoduchá, hladivá melodie postupně stupňující intenzitu v hlukových vlnách, tvoří skvělý klimax drásavého alba. Jeho název Stage Four odkazuje ke „čtvrté fázi“ rakoviny, z níž už není návratu, protože se nemoc rozšířila do celého těla, zároveň ale také na fakt, že deska je čtvrtou položkou v diskografii Touché Amoré. Kapela s ní zase o trochu povyrostla, aniž by ale ztratila svoji bezprostřednost a uvěřitelnost.

Hodnocení: 87 %
Touché Amoré – Stage Four (Epitaph, 2016)