Sebevražedný podzim: Jak mi to mohl/a udělat?

24. listopad 2011
02226373.jpeg

Sebevražda není jen věcí toho, kdo se rozhodne ukončit svůj život. Dopadá prakticky na celou pozůstalou rodinu. Někdo se pak víc bojí o zývající členy rodiny, někdo o tragické události vůbec nechce mluvit, někdo vyhledá odbornou pomoc. Často se ale objevují u pozůstalých pocity viny a stud.

Jaké to je, vyrovnávat se ztrátou blízkého, které možná šlo zabránit? Jak se dají zvládnout pocity viny? Za co se rodiny tak stydí? Jak se mění fungování rodin, kde někdo dobrovolně zemře? A co rodiny, kde je sebevražda prokletím, které se po určité době opakuje?

O tom mluvil ve třetím dílu speciálu Diagnózy F: Sebevražedný podzim, psycholog Mgr. Tomáš Holcner.

Mgr. Tomáš Holcner, klinický psycholog a psychoterapeut, vedoucí Krizového centra RIAPS v Praze.

Literatura:
J. Koutek, J. Kocourková: Sebevražedné chování

Odkazy:
Krizové centrum RIAPS, Centrum sociálních služeb Praha
Centrum krizové intervence, PL Bohnice
Psychportál: Brána k odborné pomoci

  • Životní styl
  • Rozhovor
  • psychologie